Valerie Solanas

Scum Manifesto

čili
Šlem MANIFEST
Votobia - Praha 

Translation and epilogue © Alexandra Berková, 1998
Epilogue © Alena Havlínová, 1998
© Votobia Praha, 1998
ISBN 80-7220-046-1

 

CUM
 je špinavá pěna, špína, kal - ale taky spodina společnosti, prostě něco odporného.

Ale SCUM je také zkratka:
Society for Cutting Up Men

čili
společnost pro vykastrování, zmasakrování, rozsekání, prostě likvidaci mužů. Originální znění zkratky nezní česky bohužel dost hnusně, bylo by možno ji přeložit ŠLEM (psáno SHLEM)
neboli
Společnost pro Hubení Likvidaci a Eliminaci Mužů.

Dámy a pánové,
držte si klobouky, jedeme z kopce!

 

Scum Manifesto

 

Život v této společnosti je při nejlepším příšerně nudný a žádná zjeho stránek se nijak podstatně nevztahuje k ženám, takže je na občansky probuzených, odpovědných a odvážných ženách, aby vzaly věc do rukou, svrhly vládu, zrušily finanční systém, zavedly úplnou automatizaci a zlikvidovaly mužské pohlaví.

Nyní je již technicky možné se reprodukovat bez účasti muže a přivádět na svět jen ženy. Musíme s tím začít okamžitě, protože udržování mužských jedinců už nemá ani onen pochybný účel reprodukce. Muž je biologická chyba: mužský chromozqm (xy) není nic než nekompletní ženský chromozom (xx), má totiž neúplnou řadu genů. Ji-nými slovy, muž je jen nedokonalou ženou, kráčejícím potratem, potraceným už na genetické úrovni. Být mužem znamená být citově omezený zmetek; být mužem je tělesná vada a muži jsou citoví mrzáci.

Protože je muž absolutně egocentrický, je vězněm sebe sama a neschopný se vcítit do jiných bytostí anebo se s nimi identifikovat, je neschopen lásky, přátelství, citů či něhy. Je absolutně izolovanou jednotkou, neschopnou kvalitního vztahu ke komukoli - ani k sobě samému. Jeho reakce jsou výlučně pudové - nejsou věcí mozku; jeho inteligence je cosi jako otvírák na konzervy, pouhý nástroj ve službách pudů a potřeb; je neschopen duchovní vášně či duševní interakce; není schopen mít vztah k ničemu krom svých vlastních tělesných počitků; je totiž napůl mrtev, je to tupý balvan, neschopný dávat, přijímat anebo sdílet radost či štěstí. Je tudíž pouhým skrz naskrz nudným a neškodným žvancem, protože jedině schopnost vcítit se do druhé bytosti činí jedince zajímavým. Muž uvízl kdesi v šedé zóně, napůl cesty mezi lidskou bytostí a opicí. Je na tom mnohem hůř než ty opice, protože na rozdíl od opic je muž schopen vmžiku zalarmovat nekonečnou řadu negativníchpocitů: nenávist, žárlivost, pohrdání, odpor, zhnusení, vinu, hanbu, pochyby - a co víc: je si sám plně vědom, čím je a čím není.

Ačkoli je muž bytostí pouze živočišnou, není k užitku ani jako samec. Dokonce i předpokládáme-Ii jistou mechanickou zručnost, jíž pár mužů vládne, zjistíme zaprvé, že u nich nade vším převládá naprostá neschopnost s vervou a vášnivě se do něčeho pustit a že jsou navíc stravováni pocitem viny, studu, strachu a vlastní nejistoty. To vše je dáno samotnou podstatou jejich mužské povahy, takže to lze osvíceným tréninkem nanejvýš poněkud oslabit. Zadruhé zjistíme, že fyzické počitky, jichž muži sami dosahují, jsou míň než nic, azatřetí, že citově absolutně nekomunikují se svou partnerkou, ale naopak, že jsou posedlí zjišťováním, jak dobře jim to jde; jsou soustředěni především na svůj výkon Áčka a dobrého bouchače, a tak vyžadují za svůj výstup pochvalu. Nazývat muže zvířetem znamená mu lichotit: mužje pouhý stroj. Kráčejí.cí Robertek. Často se říká, že muži žen využívají. K čemu vlastně? jistě ne pro potěšení.

Muž je sžírán pocitem viny a studu, strachem a nejistotou; je plně zaměstnán - má-Ii to štěstí - dosahováním svých sotva znatelných fyzických pocitů, nicméně je posedlý šoustáním; přeplaval by řeku blití a slezl horu sraček, kdyby věděl, že na něj čeká vstřícně naladěná číča. Klidně ošoustá i ženu, kterou pohrdá, kdekterou kolozubou ježibabu, ba co víc: je ochoten za požitek zaplatit. Proč? Uvolnění fyzického pnutí není myslím ta správná odpověď; k tomu účelu stačí masturbace. A nebude to ani ego-uspokojení; to totiž nevysvětluje ojíždění mrtvol a dětí.

Muž je absolutněegocentrický, neschopný s někým navázat vztah, neschopen se vcítit a soucítit - nicméně je skrz naskrz prosáklý přebujelou, všudypřítomnou a všeprosakující sexualitou - přičemž je však psychicky pasívní. Nenávidí svou pasivitu, a tak ji promítá do ženy, zatímco sám sebe definuje jako aktívního. To se také snaží stále dokazovat ("dokaž, že jsi chlap"), přičemž hlavním prostředkem důkazu je mu šoustání. (Velkej Chlap s Velkým Ptákem skolí Velkej Kus.) No a protože se pokouší dokázat nesmysl, musí jej "dokazovat" znovu a znovu. Šoustání je jeho zoufalou, naléhavou snahou dokázat, že není pasívní; že není ženou. Ale on pasívní je a ženou být chce.

Jakožto neúplná žena tráví muž svůj život v pokusech učinit se úplným: stát se ženou. Snaží se toho docílit tím, že stále pase po ženách, bratříčkuje se s nimi a snaží se žít skrze ně a s nimi splynout. Proto také prohlašuje za své všechny ženské vlastnosti: emotivní stabilitu a nezávislost, sílu, energii, rozhodnost, životní dynamiku, klid, objektivitu, schopnost pozitivního sebeprosazení, odvahu, vnitřní celistvost, životní vitalitu a intenzitu, hloubku charakteru, schopnost se odvázat a podobně. Do žen naopak promítá vlastnosti typicky mužské: ješitnost, povrchnost, frivolitu, trivialitu, slabost atakdále. Přesto je třeba zdůraznit, že existuje jedna oblast, v níž mužská převaha nad ženami jasně září: je to public relations čili ideologická práce v masách. (Miliony žen jsou přesvědčeny, že ženy jsou muži a muži jsou ženami - v tom byl podán skvělý výkon.) Muži prohlašují, že plné životní uspokojení žen spočívá v mateřství a sexualitě, čímž dávají najevo, co by je samotné plně uspokojovalo, kdyby byli ženami.

Ženy totiž, jinak řečeno, nezávidí mužům penis, ale muži závidí ženám číču. Když muž akceptuje vlastní pasivitu, (i mužské pohlaví, stejně jako ženské, je přesvědčeno, že muži jsou ženami a ženy jsou muži), definuje se jako žena a stává se transvestitem, který ztratil svou touhu souložit (anebo dělat cokoliv jiného v té věci - plně ho uspokojuje oblékat se do ženských šatů) - a nechá si svůj ocásek useknout. Tím konečně dosáhl souvislého, úplného procítění vytouženého stavu "být ženou." Šoustáníje pro muže pouze obranou proti této touze: sex sám je jen sublimací.

Muži jsou posedlí vyrovnáváním faktu, že nejsou ženami, což spolu s neschopností navázat kontakt a soucítit s bližním poznamenalo svět hromadou hoven. Muži jsou odpovědni:

 

Za válku:

Běžná mužská metoda kompenzace, že nejsem ženou, totiž Vytasit svého Velkého Ptáka, je způsob hrubě nedostačující, protože Ho muž může tasit skutečně jen nepříliš často, a to mu nestačí. Takže Ho tasíve skutečně masívním měřítku, aby celému světu dokázal, že je "Muž". A protože nezná slitování, neví, co je soucit či vcítění, cenou za jeho dokazování mužnosti je nekonečné utrpení a mrzačení nekonečného množství životů včetně jeho vlastního - jeho vlastní život je pro něj totiž také bezcenný: muž raději zhýne zalit slávou, než by se po světě ztěžka plahočil dalších padesát let.

 

Uhlazenost, Zdvořilost a "Důstojnost":

Každý muž někde hluboko uvnitř o sobě ví, že je bezcenný kus hovna. Je přemožen pocitem vlastní pudovosti a hluboce se za to stydí; proto se nechce projevovat otevřeně, naopak, 'přeje si před ostatními skrýt své absolutní hmotařství i naprosté sobectví, nenávist a opovržení, které cítí k ostatním lidem; sám před sebou si pak přeje skrýt nenávist a opovržení, které, jak předpokládá, ostatní cítí k němu; a protože má jen nedokonale vyvinutý nervový systém, který lze snadno vyhodit z dráhy sebemenším projevem emoce či citu, snaží se vnutit světu model "sociálního" chování, které zajišťuje dokonalou zdvořilost, ani v nejmenším neposkvrněnou stopami lidských emocí či zneklidňujících myšlenek. Muž zavedl pojmy jako "mít s někým vztah" (protože sexuálnívztah je pro něj redundancí), pojmy "kopulace" a "sexuální konference", a to vše zabalil do bombasticky uhlazených manýr; šimpanz ve fraku.

 

Peníze, Manželství a Prostituce, Práce a zabránění vzniku Plně automatizované společnosti:

Ve skutečnosti neexistuje žádný lidský důvod pro existenci peněz a číkoli práci déle než nanejvýš dvě či tři hodiny týdně. Všechny netvůrčí činnosti (prakticky všechny činnosti, jimiž se dodnes zabýváme) už mohly být dávno zautomatizoványa bezpeněžní společnost by hojně poskytovala dostatek toho nejlepšího pro každou. Ale existují nikoli lidské, ale mužské důvody pro udržování peněžně-pracovního systému - zde jsou:

 

1. Číla. Muž tak moc pohrdá svým velmi nedokonalým já, že musí soustavně překonávat úzkost a setrvalý, stále se prohlubující pocit osamělosti. Proto se zoufale snaží připoutat svou prázdnotu kjakékoli ženě v mlhavé naději, že jej to učiní úplným, jakoby mysticky věřil, že dotkne-Ii se zlata, bude sám zlatý. A tak muži touží setrvávat ve společnosti žen. Společnost těch nejnižších jim přitom vyhovuje víc než jejich vlastní anebo společnost jiných mužů, která jim jen připomíná, jak jsou sami odporní. Naproti tomu ženy, kromě těch nejmladších anebo duševně chorých, musejí být ke vstupu do společnosti mužů přinuceny silou anebo úplatkem.

2. Možnost nějak podpořit bezvztažné mužské pohlaví sebeklamem o vlastní užitelnosti a umožnit mu, aby se pokusilo ospravedlnit svou existenci kopáním děr a jejich zpětným zahazováním. Volný čas muže děsí, protože nedokážou nic než donekonečna sledovat své groteskní já. A protože muž není schopen navázat vztah anebo milovat, musí pracovat. Ženy milují poutavé, citově uspokojující, smysluplné aktivity, ale pokud zrovna nemají možnost se jim věnovat, dávají přednost lenošení. A tak utrácejí svůj čas způsobem, který si samy vyberou: spí, nakupují, hrají kuželky nebo kulečník, hrají karty anebo jiné hry, rozmnožují se, čtou, procházejí se, sní, jedí, hrají si samy se sebou, polykají prášky, chodí do kina, na psychoanalýzu, cestují, pěstují psy a kočky, povalují se na pláži, plavou, sledují TV, poslouchají hudbu, zkrášlují svá obydlí, pracují na zahradě, vyšívají, navštěvují noční kluby, tančí, navštěvují se navzájem, "pracují na sobě" (chodí do různých vzdělávacích kurzů) a všelijak jinak vstřebávají "kulturu": chodí na přednášky, do divadel, na koncerty a na umělecké filmy. Takže je mnoho žen ochotno - i za předpokladu úplné ekonomické rovnosti mezi pohlavími - dát přednost životu s mužem či nabízet svou prdel na ulici, jen aby měly víc času pro sebe, aby netrávily dny svého života vykonáváním nudné, umrtvující a netvůrčí práce pro někoho jiného, ve funkci nižší než zvíře, jako stroj. A pokud měly to "štěstí", že dostaly "dobrý džob", přispívají k oné hromadě hoven. Jediné, co může ženy osvobodit od absolutní mužské kontroly, je proto úplné odstranění peněžně-pracovního systému, nikoli dosažení rovných práv uvnitř něho.

3. Kontrola a moc. Jakkoli je muž nemotorný v osobních vztazích a při jednání se ženami, v manipulaci s penězi dosáhl absolutního mistrovství: penězi je kontrolován každý a všechno. Jinými slovy: muž kontroluje všechny a všechno.

4. Náhražka lásky. Protože není schopen dát cit, dává muž peníze. To v něm budí dojem mateřství. Matka dává mléko, on dává chleba. Je Živitel.

5. Životní cíl. Protože je mužské pohlaví neschopno prožít přítomný okamžik, potřebuje něco, k čemu by spělo, oč by usilovalo. A peníze mu dávají věčný, nikdy nekončící cíl: jen si představte, co můžete dělat s osmdesáti triliony dolarů - Investujte je! A za tři roky máte tři sta trilionů dolarů!!!

6. Pevné těžiště pro hlavní mužovu základnu kontroly a manipulace - otcovství. .

 

Otcovství a Duševní Poruchy (strach, bázlivost, plachost, ponížení, nejistota, pasivita):

Matka chce pro své dítě to nejlepší: Taťka chce jen to, co je nejlepší pro Taťku: žádá svůj klid, ochotnou účast ostatních ve hře na jeho důstojnost ("respekt"), chce být dobře zapsán ("postavení") a chce mít možnost kontrolovat a manipulovat ostatní. A také, je-Ii to osvícený Taťka, chce dávat "dobré rady". Svou dceru - dodejme, že po ní sexuálně touží - vede k oltáři, dává její ruku. To ostatní je jeho. Taťka, na rozdíl od Matky, svým dětem nikdy nepovoluje, neboť musí za každou cenu udržet zdání rozhodnosti, moci, síly a patentu na pravdu. Být poslušný a nikdy nejít vlastní cestou, to velmi snižuje sebevědomí jedince, oslabuje jeho schopnost vyrovnat se se světem a nutí ho pasivně přijímat status quo. Matka má svoje děti ráda, i když se na ně zlobí. Hněv brzy přejde - a pokud přece setrvá, nikdy nebrání lásce a bytostnému přijetí. Citově nemocný Taťka své děti nemiluje: schvalujeje, když jsou "hodné", to jest, když jsou milé, uctivé, poslušné a podřízené jeho vůli, když jsou klidné a tiché a v nejmenším se neprojevují, aby nepodráždily Taťkův snadno narušitelný mužský nervový systém - jinými slovy, když jsou pasivní jako mrkev. A když nejsou "hodné", Taťka se nerozzlobí - ne, pokud je to moderní "civilizovaný" otec; staromódní litanie a výbuchy hněvu by byly samozřejmě méně škodlivé, protože jako směšným by jím mohlo dítě aspoň pohrdat, ale on dá raději najevo nesouhlas - to je postoj, který na rozdíl od hněvu nevyprchá, ale naopak setrvá. Tím je znemožněno bytostné přijetí dítěte (protože osobní náladě Taťky je propůjčena platnost přírodního zákona, pozn. překl.), které je po zbytek života zanecháno pocitu vlastní bezcennosti a celoživotnímu traumatu neuznání. Výsledkem pak je strach ze samostatného myšlení, pokud by znamenalo nekonvenčnost, nesouhlas s autoritou a originální způsob života.

Dítko, chce-Ii Taťkův souhlas, musí Taťku uznávat, a ten, protože je kripl, uvěří, že je uznáván, pouze udrží-Ii si odstup a zůstane nad věcí - jak káže pravidlo, že "přílišná důvěrnost plodí pohrdání". A to je samozřejmě možné, jen pokud je někdo opravdu opovrženíhodný. Být mimo, stranou a "nad věcí" Taťkovi umožňuje zůstat tajemný, neznámý a tím pádem i hrozivý. Budí "respekt".

Nesouhlas s "citovými výlevy" vede ke strachu ze silných emocí a následně i z vlastního hněvu a nenávisti - a to zas ke strachu vyrovnat se se skutečností, protože čelit realitě znamená především čelit vlastnímu hněvu a nenávisti. Strach z hněvu a nenávisti v kombinaci se sníženou sebedůvěrou ve vlastní schopnost vyrovnat se se světem, případně jej změnit, či snad sebemíň ovlivnit vlastní osud, vede k pitomé víře, že svět je hezký, většina lidí v něm je roztomilá a že nejbanálnější triviální kratochvíle jsou ohromná legrace, přinášející hluboké uspokojení.

Dopad otcovství na chlapce, a především na ně, znamená udělat z nich "Chlapy", to jest zahájit intenzívní obranu proti pasivitě abuzerantství a proti touze být ženou. Všichni chlapci chtějí napodobovat své matky, chtějí být svou matkou, splynout s ní - ale Ta.ťka to zakázal; ON je matka; ON s ní smí splynout. A tak říká chlapci, někdy přímo, jindy nepřímo: nebuď slečinka, buď "Chlap!" A chlapec, k smrti vyděšený, ale "respektující" svého otce, se snaží vyhovět a stává se zrovna takovým Taťkou: a to je onen model ChlapstVí, ten všeamerický ideál: správně fungující heterosexuální blbec.

Dopad otcovství na dcery je nadělat z nich muže: závislé, pasívní, domácké, pudové, roztomilé, nejisté, podřídivé a hledající ochranu, vystrašené, ponížené, uctívající autoritu mužů, uzavřené a nepříliš bystré, napůl mrtvé, primitivní, tupé, konvenční, podléhající lichotkám, postrádající objektivitu a vůbec skrz naskrz opovrženíhodné. Taťkovo děvče, vždy plné napětí a strachu, afektované, neobc jektivní a neschopné vlastního úsudku, nicméně uctívajícíTaťku - a následně pak na pozadí strachu ("respektu") i ostatní muže je bytost nejen neschopná vidět prázdnotu za vznešenou fasádou, ale i příjmající mužskou definici mužů jako nadřízených, tedy jakožto žen, a definici sebe sama jakožto podřízené, tedy jakožto muže. jímž dcera díky Taťkovi skutečně je.

Rozkvět otcovství jakožto důsledek rostoucího a rychle se šířícího se blahobytu, jehož si otcovství žádá ke svému dalšímu bujení, proběhl ve Spojených státech počínaje roke,m 1920 za cenu univerzálně se stabilizujícího blbství a následného ponižování žen. Blízká příbuznost blahobytu s otcovstvím dala v mnoha případech vzniknout nepovedeným dívkám, to jest "privilegovaným"dívkám střední třídy, vzdělaným a z "dobré rodiny".

Dopad otcovství následně znamenal zhoubnou míru mužského vlivu, jenž rozežral svět; je to Midas naruby: čeho se dotkne, v hovno se obrací.

 

Potlačení Individuality, Živočišnost, (domestikace a mateřství) a Rozdělení funkcí:
Muž není víc než ranec podmíněných reflexů, ne~chopný duševně svobodných reakcí; je spjat se svým prvotním stavem a beze zbytku určen svými předchozími zkušenostmi. Jeho nejranější zkušenost je spjata s matkou, a tak je s ní po celý život absolutně propojen. Muž nikdy úplně nepochopí, že už není součástí své matky, že on je on a ona je ona.

Jeho největší potřebou je býti veden, opatrován, ochraňován a obdivován Mámou (muži totiž očekávají, že ženy budou zbožňo- vat, před čím oni sami couvají v děsu: totiž je samotné), a protože není víc než čirá tělesnost, touží strávit svůj čas (pokud ho nestrávil "venku ve světě" v úporné obraně proti vlastní pasivitě) bahněním si v základních animálních činnostech -jídle, spaní, sraní a nechává se hýčkat Mámou. Pasivní, zabedněná Taťkova Holka, věčně chtivá uznání, potřepání po hlavě a "ocenění" od kteréhokoliv kolemjdoucího kripla, je snadno zredukovatelná na Mámu, na bezduchý servis jeho fyzických potřeb, konejšící jeho znavené opičí čelo, na nosnou raketu jeho mrňavoučkého ega, která umí ocenit opovrženíhodné, na ceckatou zahřívací lahev.

V této nejzpátečničtější části společnosti - v oné "privilegované, vzdělané" střední třídě, v onom říhnutí lidstva, kde svrchovaně vládl Taťka - bylo zredukování ženy na zvíře tak naprosté, že se snaží správně si užívat i porodní . bolesti a lžou o nich v nejvyspělejším národě na světě uprostřed dvacátého století s miminy, chlemtajícími u cecek. To ale není kvůli dětem, třebaže se "experti" snaží namluvit ženám, že by Máma měla zůstat doma a brodit se v tělesnosti, to je kvůli Taťkovi; cecky pro Taťku, aby na nich mohl viset; porodní bolesti pro Taťku, v zastoupení, aby si Taťka užil (jako napůl mrtvý přece potřebuje strašlivě silný stimul, pokud má vůbec zareagovat).

Zredukovat ženu na živočicha, na Mámu, totiž na muže, je nutné nejen z psychických, ale i z praktických důvodů: mužje pouhým členem živočišného druhu, zaměnitelný za kteréhokoli jiného samce. Nemá žádnou individualitu, která by pramenila z hlubšího zájmu. o okolní svět, jenž nás zajímá, na nějž reagujeme a s nímž navazujeme vztah. Muži jsou absolutně pohlceni sami sebou, jsou schopni mít vztah pouze ke svému tělu a tělesným signálům, takže se mezi sebou rozeznávají pouze podle hodnosti a způsobu, jímž se snaží bránit vlastní pasivitě a touze být ženou.

Individualita ženy, jíž se muž vlastně bojí, kterou silně vnímá, ale nechápe, s níž není schopen navázat kontakt, ani ji citově uchopit, muže děsí, rozčiluje a plní závistí. A tak ji ženě upírá a vše živé definuje ve svých termínech rolí, funkcí a užitečností, přičemž si, pochopitelně, ty nejdůležitější funkce nechává pro sebe: doktor, president, vědec; takto si opatřuje vlastní identitu, pokud ne přímo individualitu, a snaží se přesvědčit sebe i ženu Oe nejúspěšnější v přesvědčování žen), že role ženy je pouze rodit a vychovávat děti a opečovávat, hýčkat a posilovat mužovo ego; že její role je zaměnitelná s kteroukoli jinou ženou. Ve skutečnosti je úkolem ženy navazovat vztahy, užívat si, milovat a být sama sebou; být jedinečná a nezaměnitelná. Mužova funkce je produkovat sperma. Nyní už máme spermabanky.

Pravou rolí ženy je totiž bádat a objevovat, vynalézat a řešit problémy, trousit vtipy, věnovat se hudbě - a to vše s láskou. Jinými slovy: tvořit magický svět.

 

Zamezení Důvěrnosti:

Muž se cítí zahanben vzhledem k tomu, čím je a co stále dělá, a tak trvá na důvěrnosti a zachování tajemství ve všech ohledech svého života. Sám však na soukromí nebere žádný ohled. Protože je prázdný a neúplný, protože je pouhým odděleným bytím bez podstaty, ,která by jej naplňovala, potřebuje setrvávat v ženské společnosti a nevidí vůbec nic špatného na tom, vnutí-Ii se do soukromí jiné ženy, třeba úplně cizí, kdykoliv a kdekoliv; ihned se ovšem rozzuří a cítí se uražen, ba zmaten, když mu to řeknete - muž prostě zaboha nepochopí, jak někdo může dát pfednost celé I jedné dlouhé minutě samoty před společností nějakého slizouna. Protože se muž chce stát ženou, snaží se být neustále kolem žen, což je jeho touze nejblíže, a tak vytváří "společenství" založená na rodině: pár muž-žena ajejich děti (záminka pro existenci rodiny); členové rodiny ve skutečnosti žijí jeden na druhém, a všichni bez skrupulí znásilňují ženina práva, soukromí a duševní rovnováhu.

 

Izolace, Předměstí a Zamezení vzniku Komunity:
Naše společnost není společenstvím, ale pouze shromážděním izolovaných rodinných jednotek. Zoufale nejistý muž ve strachu, že ho žena opustí, nebude-Ii izolována od ostatních mužů anebo od všeho, co jen vzdáleně připomíná život, se snaží oddělit ji od ostatních mužů a ode všech známek civilizace, a takji stěhuje na předměstí, do společenství do sebe uzavřených párů ajejich dětí. Izolace mu pomáhá udržovat zdání, že je silná osobnost, že se stal drsným samotářem a osamělým vlkem, který svou nespolupráci vyrovnává silou individuality.

Je ještě jeden důvod, proč se muži izolují: každý muž je ostrov, Lapen sám sebou, citově izolován a neschopen vztahu se muž děsí civilizace, lidí, měst a situací, jež vyžadují schopnost lidského vztahu a porozumění. A takjako vyděšený králík peláší pryč a všechny své malé Taťkovy sráče vleče s sebou do divočiny, na předměstí, anebo, v případě "hippie" - tudy ven, vole!! - honem pryč na pastviny, kde může nerušeně šoustat a flákat se s korálky a flétničkami,

"Hippie", který touží být "Mužem", "tvrdý individualista", není ve skutečnosti silný ani jako průměrný muž - a nutno dodat, že je fascinován pomyšlením na spousty žen, které bude mít k dispozici - ve skutečnosti totiž rebeluje proti tvrdosti života Živitele rodiny a monotónnosti života s jednou ženou. Ve jménu sdílení a spolupráce buduje komunu či kmen, který přes všechen kolektivismus - anebo i kvůli němu, neboť komuna je jen rozšířená rodina - zase jen zmnožuje násilí na ženiných právech, soukromí a duševní rovnováze. Takže komuna není více komunitou než normální "společnost".

Pravá komunita sestává z individualit - ne pouze z členů rodu anebo párů - respektuje jedinečnost každého jednotlivce i jeho soukromí, žije vzájemnou komunikací, v níž jeden s druhým myšlenkově i citově rezonuje v duchu svobodných citů a svobodných vztahů - ve vzájemné spolupráci svobodných jedinců pak lze dosáhnout společných cílů. Tradicionalisté říkají, že základní jednotkou "společnosti" je rodina; "hippies" říkají, že kmen; nikdo však neříká jedinec.

"Hippie" sice drmolí cosi o individualitě, ale nemá o ní větší ponětí než kterýkoli jiný muž. Touží se navrátit zpět k Přírodě, do Lůna Divočiny, zpět do domova chlupatých zvířat, neboť je jedním z nich, pryč z města, k prvním stopám bardských začátků civilizace, chce žít jako živočich, jehož čas plyne v prostých, neintelektuálních aktivitách - ve farmaření, šoustání a navlékání korálků. Nejdůležitější aktivitou komuny, jednou z těch, na nichž celá věc stojí, je ovšem skupináč. "Hippie" je přitahován ke komuně hlavně vidinou všech těch volně dostupných číč - toho nejpodstatnějšího společného majetku, který je k mání na požádání - ale protože je zaslepen lakotou, zapomněl počítat se žárlivostí a s vlastnickou touhou ostatních, se všemi těmi dalšími muži, s nimiž se má dělit, i s chtivou lakotou samotných číč.

Muž není schopen spolupracovat na dosažení společného cíle, protože cílem každého muže je mít všechny číči jen pro sebe. To je také důvod, proč jsou komuny odsouzeny k zániku: každý "hippie" v panice hrábne po první blbce, která ho žere, a už si ji stěhuje na předměstí tak rychle, jak jen to jde. Muž není schopen společenského vývoje, a tak jen pendluje od sexuálního soukromničení zpět k sexuálnímu kolektivismu.

 

Konformita:
Ačkoli si muž přeje být individualitou, děsí se u sebe všeho, co by bylo třeba jen náznakem odlišné od ostatních mužů; tím by totiž mohl vzbudit podezření, že není skutečný "Muž", ale že je pasivní a skrz naskrz jen pohlavní bytost, což je velmi znepokojující zjištění. Jestliže jsou ostatní muži "A" - a on není, rozhodně nesmí být muž: musí být buzerant. A tak se pokouší potvrdit svou "Mužnost" tím, že bude jako všichni ostatní muži. Odlišnost - ostatních mužů i jeho vlastní - jej ohrožuje; je znamením, že oni jsou buzeranti, kterým se musí za každou cenu vyhnout, a tak se snaží zajistit, aby si všichni ostatní muži byli podobní.

Muži se odváží být odlišní pouze stupněm přijetí vlastní pasivity, touhy být ženou a mírou svého buzerantství. Nejsvobodněji si počíná transvestita, ale i on, samozřejmě odlišný od většiny mužů, je přesně stejný jako ostatní transvestiti; má ovšem svou účelovou identitu a novou totožnost - je ženou. Snaží se vymezit a odsuf1out všechny své potíže - ale individualita se nekoná. Protože není úplně přesvědčen, zda vůbec je ženou, a také si není jist, zda je ženou dostatečně, snaživě se nutí do muži vypracovaných femininních stereotypů, které pak končí jako nic víc než ranec bombastických manýr.

Aby si byl úplně jist, že je "Muž", musí příslušník mužského rodu hledět, aby ženský rod byl jasně "Ženou", totiž opakem "Muže", to jest, že se žena musí chovat jako buzerant. A Taťkova holka, z níž byly všechny přirozené ženské instinkty vypáčeny už v dětství, se té roli ochotně a snadno přizpůsobí.

 

Autorita a Vláda:

Protože muž nemá ponětí, co je dobré a co špatné, nemá také žádné svědomí, jež pramení jen ze schopnosti vcítit se do ostatních... a protože nemá víru ve své ne-existující já, je nutn.ě soutěživý a také, ze své podstaty, neschopen spolupráce; cítí potřebu vnějšího vedení a kontroly. A tak vybudoval autority - kněze, experty, šéfy, vůdce etc. - a vládu. Touží být řízen ženou (Mámou), ale není schopen se s tím faktem vyrovnat, (vždyť je koneckonců MUŽI), a tak chce aspoň hrát Ženu, chce uchvátit její roli jako Vůdce a Ochránce, a tak bedlivě dohlíží, aby všechny autority byly mužské.

Ve skutečnosti není žádný důvod, proč by společnost, sestávající z rozumných lidských bytostí, schopných vzájemného vcítění, bytostí úplných a bez potřeby nějak spolu soutěžit - proč by měla mít vládu, zákony anebo vůdce.

 

Filosofie, Víra a Morálka, Založená na Sexu:

Mužova naprostá neschopnost mít k něčemu či k někomu vztah činí jeho život nesmyslným a zbytečným (nejvyšší poznatek muže praví, že život je absurdní), a tak vymyslel filosofii a náboženství. Protože je sám prázdný, hledá nejen pevná pravidla, ale i spásu a smysl života mimo sebe. Štěstí na této zemi je pro něj nemyslitelné. A tak vymyslel nebesa.

Muž není schopen soucítění s ostatními bytostmi, jsa sám stvořením pouze tělesným: proto pokládá "sexuální nevázanost" a účast na jiných, (nemužských), a tedy "úchylných" sexuálních praktikách za "špatnou", nebo1 mu nedovoluje mít ženy pod kontrolou a ne. chrání ho před jeho vlastní pasivitou a čiroL tělesností, která zřejmě "civilizaci" zničí, bu. de;-li jí dán volný průchod, neboť "civilizace' je založena výhradně na mužské potřebě bránit se těmto charakteristickým znakům. Prc ženy (podle mužů) je "špatné" jakékoli chová ní, jež uvádí muže v sexuální "pokušení", toti; nenadřazuje mužské potřeby jejím: nepodří díš své jednání jejímu a nebudeš buzerant.

Náboženství nejen že obstarává mužům cí (Nebesa) a napomáhá udržet ženu v závislos ti na muži, ale nabízí i rituály, skrze něž ze se oe muž smývá hříchy a hanbu, kterou cítí když se dostatečně neubránil svým sexuálním impulzům; úhrnem -vinu a hanbu, kterou cítí za to, že je muž.

Většina mužů naprosto zbaběle promítá svou vrozenou slabost do žen, označujíji za ženskou a věří, že sami mají sílu ženy; většina filosofů čelí celkem statečně faktu, že v mužském pokolení existují jisté nedostatky, ale nedokážou se vyrovnat se skutečností, že existují pouze v mužích. A tak stav mužského pohlaví překřtili na stav Lidstva a pojali svůj problém nicoty, která je děsí, jako filosofické dilema. Tím dali své zvířeckosti figuru a grandiózně přelakovali svou nicotu na "Problém Identity" a nepřestávají pompézně žvatlat o "Krizi Individuality", o "Podstatě Bytí", "Existenci Prapodstaty Jsoucna", "Existenciálním Modu Bytí", atd, atd.

Ženy nejenže pokládají svou identitu a individualitu za samozřejmou, ale instinktivně vědí, že ublížit druhému je špatné a že smyslem života je láska.

 

Předsudky (rasové, národnostní, nábo- ženské, atd.):

Mužské pohlaví potřebuje obětního beránka, do něhož může promítat své chyby a nedo- statky a skrze něhož může ventilovat svou frustraci, že není ženou. Nejrůznější formy diskriminace také mají tu přednost, že mu- žům na špici podstatně zvyšují šance na množstVí dostupných číč.

 

Soutěž, Prestiž, Společenské Postavení, Formální Vzdělání, Ignorance Společen- ské a Ekonomické třídy:

Muži jsou posedlí touhou po obdivu žen - nikoli však za skutečné hodnoty - a tak zbudovali navýsost umělý svět, který jim umožňuje přivlastnit si právo posledního arbitra všech hodnot skrze peníze, prestiž, "vyšší" spole- čenské t'řídy, akademické či vojenské hodnosti, pracovní zařazení a vědomosti - a současně potlačit skrze profesi, sociální příslušnost, ekonomickou úroveň a vzdělání co největší množství ostatních mužů.

Skutečným smyslem "lepšího" vzdělání totiž není někoho vzdělat, ale vyloučit z profese co největší množství jiných lidí.

Muž je absolutně animální zažívací trubice, a tak není schopen duchovního kontaktu; ačkoli umí rozumem chápat vědomosti a myšlenky a zachází s nimi, neumí je uchopit emocionálně, neumí k nim navázat vztah, neoceňuje myšlenky a vědomosti pro ně samé (jsou mu pouhými prostředky k cíli), takže nepostrádá duchovních přátel a netouží sdílet kultivaci svého duchovního potenciálu s ostatními. Naproti tomu má ovšem nezadatelné právo na nevědomost, v tom je jeho síla; proto také těch několik málo vědoucích mužů tak okatě ční nad nevědomou většinou. Kromě toho muži dobře vědí, že osvícená a vědoucí ženská populace s mužským pokolením brzy skoncuje. Zdravá, sebevědomá žena chce společnost na své úrovni, s níž se může odvázat a jíž si může vážit. Muži a zoufalé, nejisté, nesebevědomé "zmužnělé" ženy touží po společnosti slimáků.

Proto žádná skutečně sociální revoluce nemůže být muži dovršena: muži na špicí chtějí udržet status quo, a ti na dně touží být na špíci. Muž - "vzbouřenec", to je fraška; toto je mužská "společnost", vytvořená jím a pro něj, aby uspokojovala jeho potřeby. On samozřejmě nebude nikdy spokojen, protože toho prostě není schopen. Takže - když se muži bouří, protestují proti faktu, že jsou muži. Muž se změní, jen bude-Ii k tomu donucen technologií, jen nebudeo1í mít jinou volbu, jen pokud "společnost" dosáhne takového stadia, že se muž bude muset změnit nebo zemřít. V té situací jsme teď. A jestli ženy hodně rychle nezvednou zadky ze židlí, možná všichni dost brzo zajdeme. .

 

Obrana před Konverzací:

Protože jsou muži soustředění výhradně na sebe, neschopní mít vztah k čemukoli mimo sebe, jejich "konverzace", pokud není jen o nich samotných, je pouhé neosobníkňourání, prosté jakýchkoliv lidských hodnot. Mužská "intelektuální konverzace" je jen násilným, křečovitým pokusem udělat na ženu dojem.

Taťkova Holčička, pasívní, přizpůsobivá a v posvátné bázni uctívající všechny mužské hodnoty, dovoluje muži, aby ji obtěžoval vším tím svým příšerně tupým blábolením. Není to pro ni ani tak těžké, protože vše, co jí Taťka vštípil, všechno napětí, úzkost, nedostatek vnitřního klidu, bytostná nejistota a pochyby ohledně vlastních pocitů a vjemů, všechno to nedovoluje jejím vlastním vjemům, abyvykročily z povrchnosti, takže Holčička pak není schopna vidět, že mužský žvást je žvást; jako estét, označující flek za "Velké Umění", i ona věří, že se skvěle baví něčím, co je k posrání nudné. Nejen že dovolila jeho žvástům dominovat - ale sama se jim svou "konverzací" přizpůsobuje.

Taťkova Holčička ví, že musí být zdvořilá a hezoučká, že musí střežit svou "čest"od útlého děství je také trénovaná vlichocovat se mužské potřebě zastřít mužský primitivismus, a tak úslužně omezuje svou "konverzaci" na nezávazný hovor, mdle a nudně se vyhýbající všem tématům kromě těch naprosto triviálních; pokud je "vzdělaná", uchyluje se k "intelektuální" diskusi, to jest k neosobní rozpravě o nepodstatných abstrakcích: Hrubý Národní Produkt, Společný Trh, vliv Rimbauda na symbolismus v malířství. V podbízení se mužům je už takový mistr, že se nakonec stalo její druhou přirozeností a ona v něm pokračuje dokonce i ve společnosti žen.

Na rozdíl od podbízení je však její "konverzace" daleko více omezována nejistotou co do přesného vyjádření vlastních, odlišných názorů a sebepohlcujícími pochybnostmi, což jí brání rozvinout plynulý a zajímavý rozhoyor. Být roztomilá, zdvořilá a slušná, být vnitřně nejistá a do sebe uzavřená, to jen těž~ ko uvolní energii a vtip, kvality, jež konverzace, hodná svého jména, musí mít. Umravněná konverzace nebývá bujná, protože pouze sebevědomé, naprosto otevřené, nebojácné, hrdé a odolné ženy s otevřenou myslí jsou schopny rasantního, drzého a vtipného dialogu.

 

Znemožnění Přátelství (Lásky):

Muži opovrhují sami sebou a všemi ostatními muži, které vídají častěji než příležitostně a o nichž si nemyslí, že jsou ženami (například "soucítící" analytici a "Velcí Umělci") anebo vyslanci Boží; opovrhují i ženami, které se jim podbízejí a uctívají je; nejisté, mužům se podbízející a po souhlasu dychtící zmužštělé ženy rovněž opovrhují samy sebou a všemi ostatními ženami, které se jim podobají; sebevědomé, životem tančící a vzrušení hledající ženské ženy pohrdají muži a mužům se podbízejícími zmužštělými ženami. Krátce řečeno, pohrdání je na pořadu dne.

Láska není závislost nebo sex, ale přátelství, a proto láska nikdy nemůže existovat mezi dvěma muži, mezi mužem a ženou anebo mezi dvěma ženami, z nichž obě nebo jedna je slaboduchá, nejistá, podbízivá a zmužštělá; stejně jako konverzace, i láska může existovat jedině mezi dvěma sebejistými, nezávislými, bujnými, svobodně myslícími, duševně svěžími ženskými ženami, protože přátelství je založeno na úctě, nikoli na pohrdání.

Dokonce i mezi skvělými ženami se hluboké přátelství zrodí zřídka v dospělém věku, protože jsou téměř všechny ženy připoutány k muži, aby ekonomicky přežily, anebo jsou psychicky zdeptané, jak se prosekávaly džunglí společnosti, nemilosrdně trestající každý jejich pokus pozvednout hlavu nad beztvarý dav. láska nepokvete ve společnosti, založené na penězích a nesmyslné práci; láska vyžaduje úplnou ekonomickou i osobní svobodu, chce volný čas a možnost užít ho ve strhujících, citově uspokojujících aktivitách, které, jsou-Ii sdíleny s lidmi, jichž si můžete vážit, vedou k hlubokému přátelství. Naše "společnost" účast na takových aktivitách prakticky znemožňuje.

Když už muži zbavili svět konverzace, přátelství a lásky, nabízejí nám tyto chatrné náhražky:

 

“Velké Umění" a Kultur a”Kultura”:

Mužští "umělci" se. pokoušejí vyřešit svůj probém neschopnosti žít a neschopnosti být ženou tím, že konstruují vysoce umělý svět, v němž je mužské pohlaví heroizováno, to jest, je zobrazováno s ženskými znaky, zatímco žena je redukována do nijaké, podřízené role, to jest do role muže.

Cílem muže "umělce" totiž není komunikovat (protože je prázdný, nemá co říct), ale zastřít vlastní animalismus, a tak se uchyluje k symbolismu a nesrozumitelnosti ("hlubokomyslným nesmyslům"). Drtivá většina lidí, zvláště těch vzdělaných, postrádá víru ve vlastní úsudek, jsou příliš pokorní a respektují autority ("Taťka to ví nejlíp" je překládáno do dospělého jazyka jako "Kritikové to vědí nejlíp", "Spisovatelé to vědí nejlíp", "Doktoři filosofie to vědí nejlíp"), a tak jsou snadno přitaženi k víře, že věci nejasné, zastřené, nesrozumitelné, nepřímé, zkomolené, mnohoznačné a nudné značí hloubku a dokonalost.

"Velké Umění" má dokázat, že muži jsou nadřazeni ženám, že totiž muži jsou ženami, protože jsou poznamenáni "Velkým Uměním"; skoro všichni, spolu s antifeministkami, nám s potěšením připomínají, že všechno "Velké Umění" bylo vytvořeno muži. Myvíme, že "Velké Umění" je veliké, protože nám to mužské autority tak řekly, takže nemůžeme tvrdit opak, protože jedině ony mužské autorityjsou nadány vybranou citlivostí, daleko nadřazenou naší, takže jedině ony jsou schopny vnímat a ocenit velikost; jenže jediným důkazem jejich nadřazené citlivosti, když oceňují břečku, je, že ji oceňují.

Oceňování je vůbec jediná kratochvíle "kultivovaných"; jakožto pasívní a neschopní, postrádající fantazii a vtip, s tím prostě museli něco udělat; a protože se neumějí sami bavit, neumějí si vystavět svůj vlastní svět, neumějí v nejmenším ovlivnit své okolí, musejí akceptovat, co je dáno: neschopni tvořit či navázat vztah, přihlížejí. jejich absorbování "kultury" je zběsilým, zoufalým pokusem užít si v nezábavném světě, utéct z hrůzy vlastní sterilní, nesmyslné existence. "Kultura" opatřuje dudlík neschopnému egu, je to prostředek racionalizace pasivního přihlížení; estéti mohou být hrdi na svou schopnost rozpoznat "lepší" věci a vidět drahokam, kde je halda hnoje. (Chtějí být obdivováni za obdiv.) Protože ztratili víru ve vlastní schopnost cokoliv změnit, rezignovali, přistoupili na status quo a nutně tedy musejí vidět krásu ve sračkách: kam až dohlédnou, jsou totiž sračky to jediné, co kdy měli a budou mít.

Uctívání "Umění" a "Kultury" kromě toho vede mnohé ženy k nudným, pasivním činnostem, které jen odvracejí pozornost od důležitějších, hodnotnějších aktivit a od rozvíjení vlastních aktivních schopností; vede také k neustálému obtěžování naší vlastní vnímavosti prosakováním pompézních rozprav o hluboké kráse té či oné sračky. To také dovoluje "umělcům" býti ustaveni jakožto jediní majitelé nadřazených pocitů a vjemů, úsudku a vhledu. Tím je zdárně podminována víra nejistých žen v hodnotu a platnost vlastního pohledu, úsudku, pocitu a vjemu.

Muž má silně omezený rozsah citů, a následně tedy i velmi omezený pohled, úsudek i vjem, a tak potřebuje umělce, aby jej vedl, aby mu řekl, k čemu je vlastně život dobrý. Ale muž "umělec", který je absolutně neduchovní a neschopný mít vztah k něčemu, co přesahuje jeho bezprostřední tělesný počitek, který nemá ke sdělení nic krom zjištění, že život z hlediska muže je nesmyslný a absurdní, nemůže být umělcem. jak nám může někdo, kdo je neschopen života, říkat, co to život je? "Muž-umělec" je protimluv. Zdegenerovaný jedinec může produkovat jenom degenerované "umění". Skutečný umělec je sebevědomá, zdravá žena; v ženské společnosti skutečného Umění a skutečné Kultury se budou sebevědomé, odvázané, správně šílené ženy radovat jedna z druhé a ze všeho dalšího pod sluncem.

 

Sexualita:

Sex není součástí vztahu; právě naopak - je to samotářská zkušenost, netvůrčí a hrubé mrhání časem. Ženy mohou velmi snadno - daleko snáze, než by se jim mohlo zdát - odklonit svou sexuální dráhu a zůstat naprosto v pohodě, jarého ducha a svobodně pěstovat skutečně hodnotné vztahy a aktivity; ale muž, který bere ženu jen sexuálně, který se stále snaží ji vybuzovat, dokud sexuálně citlivou ženu nevyburcuje až k šílenství chtíče, pak hází všechny do jednoho pytle sexuality, z něhož se jich jen málo dostane ven. Chlípný muž vzrušuje chtivou ženu; musí - pokud žena dokáže přesáhnout své tělo a vykročí z animalismu, muž, jehož ego je totožné sjeho ptákem, zmizí.

Sex je útočištěm pitomců. Čím hloupější je žena, tím hlouběji je vkořeněna do mužské "kultury", krátce řečeno: čím roztomilejší je, tím je sexuálně přitažlivější. Nejroztomilejší ženy naší "společnosti" jsou šílené sexuální maniačky. A protože jsou strašlivě, ale strašlivě roztomilé, neklesnou samozřejmě k nějakému šoustání, to je hrubé - ony dělají lásku, komunikují svým tělem a fungují jako smyslné styčné důstojnice erotiky; ty1iterární pak souznějí s tepem Erotovým a daří se jim dotknout se Universa; ty nábožensky cítící zas zakládají spi rituální společenstVí s Duchovním Senzualismem; a ty mystické navazují mystická spojení s Erotickým Principem splývání s Kosmem - a ty zdrogované kontaktují své erotogenní zóny.

Na druhé straně jsou ženy, nejméně zabydlené v maskulinní "kultuře" a nejméně hezoučké, tyto hrubé, sprosté duše, které zredukovaly píchání na píchání; které jsou příliš dětinské pro dospělý svět předměstí, hypoték, utěrek, mopů a dětských hovínek; příliš sobecké, aby se staraly o děti a o manžela, příliš necivilizované, aby se staraly o to, co si o nich kdo myslí; příliš arogantní, aby respektovaly Taťku, "Giganty" anebo hlubokou moudrost Starců; ty, jež věří jenom svým drsným syrovým instinktům, pro které Kultura to znamená ženský; jejichž jediným povyražením je pídit se po vzrušení a citovém zjitření; ty, co se vyžívají v těch odporných, hnusných, trapných "scénách"; ty nenáviděné, zuřivé čubky, co hravě odrovnávají chlapy, kterých už mají plný zuby; ty co by nejradši zabodly křivák do hrudi mužskýho, anebo mu raději, hned jak ho vidí, vrazily do prdele rovnou sekáček na led, kdyby věděly, že jim to projde; krátce všechny ty, co jsou dle standardu naší "kultury" SCUM... tyto ženy jsou super a v pohodě a mají mozek a tančí na hraně asexuality.

Nespoutaný zdvořilostí, líbivostí, diskrétností, veřejným míněním, "morálkou" a "respektem" ke sráčům, vždycky ujetý, špinavý a nízký SCUM už je tady... a tady a tady všude kolem... už viděly celou tuhle šou, každičkej její flák - scénu píchání, scénu kouření, scénu lesbení, maká to po celým pobřeží, v každým doku, pod každým molem - promenáda bimbasů a promenáda číč... musíte se prodrat spoustou sexu, než konečně pochopíte anti-sex, a SCUM už to má za sebou a teď je redy na novou šou; chce se vyplazit zpod doků, vypadnout, dát si voraz ajít vod toho - jenže SCUM ještě není u vesla, pořád je ve stoce naší "společnosti", která, pokud se konečně neodchýlí od svého současného kurzu, či pokud ji Bomba nerozfláká, kráčí směle v Řiť.

 

Nuda:

Naše "společnost" byla zbudována zrůdami pro zrůdy, které, když nejsou zachmuřené anebo v depresi, tak se zoufale nudí, a tak i život v té společnosti nemůže být jiný než buď pochmurný, depresívní, anebo zoufale nudný. .

 

Utajování, Cenzura, Potlačování Myšlenek a Vědomostí, a Odhalování:

Nejhlouběji uložené tajemství každého muže, ten ohavný strach.je strach z odhalení, že není ženou, ale pouhým mužem, stvořením nižším člověka. Třebaže ho zdvořilost, pěknost a "čest" dostatečně chrání před takovým ohrožením na osobní úrovni, musí ještě předejít všeobecnému odhalení mužského pohlaví jako celku, aby byla i nadále zachována nepřirozená dominantní pozice muže ve "společnosti"; a tak je třeba sáhnout po:

 

1. Cenzuře. Muž raději reflexívně reaguje na jednotlivá slova a věty, než by promýšlel smysl celku, a tak se snaží bránit před probuzením a odhalením vlastního animalismu cenzorováním nikoli jen "pornografie", ale jakékoli práce, obsahující "nečistá" slova bez ohledu na souvislost, v jaké byla použita.

2. Potlačování všech myšlenek a faktů, která by jej mohla odhalit či ohrozit jeho "vedoucí úlohu ve společnosti". Mnoho biologických a psychologických dat je potlačeno, protože dokazují mužovu naprostou podřazenost ženě. Rovněž tak problém duševních chorob nebude nikdy vyřešen, dokud bude v oboru trvat mužská kontrola, protože zaprvé, muž je na věci hmotně zainteresován - ale jedině ženy, které mají o kolečko víc, dovolí mužům sebemenší kontrolu nad svými životy; a zadruhé, muži nikdy nemohou přiznat, jakou roli ve věci duševních chorob hraje otcovství.

3. Odhalení. Mužovo hlavní potěšení v životě - můžeme-Ii vůbec o věčně podrážděném, tupém muži říct, že je schopen jakéhokoli potěšení - je odhalování druhých. Ani moc nezáleží na tom, co odhalil, hlavní je, že něco odhalil. Tím odvrací pozornost od sebe. Odhalováním ostatních jako nepřátelských agentů (komunistických a socialistických) je hlavní mužovou zábavou, protože tím přesouvá zdroj hrozby nejen od sebe samotného, ale i od vlasti a celého Západního světa. Ty blechy, co se musejí vychytat, nejsou vjeho kožichu - jsou v Rusku.

 

Nedůvěra:

Mužje neschopen vcítění, náklonnosti anebo věrnosti, protože je soustředěn výhradně na sebe, a tak nemá žádný smysl pro fair play: je zbabělý, neustále se podbízí ženám, aby získal jejich souhlas, bez něhož nedokáže žít, vždy však ve strachu že bude rozpoznán ve svém animalismu, musizakrývat fakt, že je pouhým mužem; proto musí stále předstírat a lhát; je naprosto prázdný, a tak nemá vlastní důstojnost anebo integritu - ani neví, co ta slova znamenají.. Mužje krátce řečeno věrolomný a jediné přiměřené, vhodné chování v mužské "společnosti" je cynismus a nedůvěra.

 

Ohavnost:

Protože je muž biologicky primitivní, neschopen mozkových anebo estetických reakcí, totálně hmotařsky zaměřený a chamtivý, n,ejenže zamořil svět "Velikým Uměním", ale přecpal jej hnusnými, neobyvatelnými městy, plnými ohavných budov (vně i uvnitř), odporných dekorací, billboardů, silnic, aut, reklam, kontejnerů na odpadky a - to především - vlastním zahnívajícím já.

 

Nenávist a Násilí:

Muž je sžírán napětím a frustrací, že není ženou; že není absolutně schopen dosáhnout jakéhokoliv uspokojení nebo potěšení; je sžírán nenávistí - nikoli racionální nenávistí, namířenou proti těm, kdo vás napadli či zneužili - ale iracionální, nerozlišující nenávistí... v podstatě cítí zášť k vlastnímu bezcennému já.

Bezdůvodné násilí muži slouží kromě "důkazu", že je "muž", také jako ventil jeho nenávisti. Mimo to - protože mužská bytost je schopna jen sexuálních reakcí a potřebuje velmi silný stimul, aby probrala své napůl mrtvé ego - mu násilí přináší trochu sexuálního vzrušení. .

 

Nemoc a smrt:

Všechny choroby jsou vyléčitelné a proces stárnutí a smrt jsou vlastně nemoc. Je tedy možné nestárnout a žít navěky. Vlastně by problém stárnutí a smrti mohl být vyřešen během několika let, kdyby byl k tomuto bodu veden soustředěný, intenzívní výpad vědy. To se ovšem nestane za mužské vlády, protože:

 

1. Mnoho mužů-vědců, kteří vyděšeně couvli od biologického bádání, protože by mohlo vyjít najevo, že muži jsou ženami, počalo okázale stranit trhu s mužskými "mužnými" programy války a smrti.

2. Mnoho nadějných vědců bylo zastrašeno od vědecké kariéry tuhou přísností, nudou, finanční i časovou nákladností a falešnou exkluzivitou "vyššího vzdělání". 

3. Pracuje propaganda, šířená nejistými vědci, kteří žárlivě střeží své pozice, takže se jen několika málo vybraným podaří obsáhnout současnou sumu vědomostí.

4. Obecně rozšířený nedostatek sebevědomí, zlomeného paternalistickým systémem, bere mnoha talentovaným dívkám odvahu věnovat se vědě.

5. Nedostatek automatizace. již nyní existuje bohatství dat, která, utříděna a zpracována, nám mohou dát lék proti rakovině a několika dalším nemocem, možná i klíč k životu samotnému. Ale dat je ohromné množství ajejich zpracování vyžaduje vysoce výkonné počítače. Počítačová síť pod mužskou kontrolou je však nekonečně zpožděna, protože muži se děsí, že by mohli být nahrazeni stroji.

6. Peněžní systém je neustále hladový po nových výrobcích. Většina z těch několika málo vědců, kteří nepracují na programech smrti,jsou existenčně svázáni s prací pro korporace.

7. Muž má rád smrt - sexuálně ho vzrušuje, a protože je uvnitř už vlastně mrtev, přeje si zemřít.

8. Peněžní systém dává přednost těm nejméně tvůrčím vědcům. A většina vědců pochází z alespoň trochu bohatých rodin, kde svrchovaně vládl Tat'ka.

 

Neschopen pozitivního stavu štěstí, které jediné může ospravedlnit lidskou existenci, je muž schopen být nanejvýš uvolněný, spokojený a neutrální; tento stav mívá ovšem velmi krátké trvání jakožto nuda, a tak brzy nastupuje nálada negativní. Mužje tudíž odsouzen k věčnému utrpení, nadlehčenému jen příležitostnými, prchavými okamžiky klidu, jichž ovšem může dosáhnout jen na účet nějaké ženy. Muž tedy je svou nejhlubší přirozeností pijavice, je to citový příživník a jako takový není oprávněn žít, protože nikdo nemá právo žít na cizí účet.

Jako má lidská bytost přednostní právo na existenci před psem z titulu vyššího vývojového stupně a vyšší formy vědomí, tak má žena prioritní právo na existenci před mužem. Odstranění jakéhokoliv muže je tedy spravedlivý, dobrý a ženám vysoce prospěšný čin - a současně je to akt milosrdenství. Nicméně, toto morální dilema se stane pouze akademickým dl'ky prosté skutečnosti, že mužské pohlaví postupně vyhubí samo sebe. Kromě účasti na časem glorifikovaných klasických válkách a rasových bitkách se muži stále více a více stávají homosexuáJy a zdárně se ničí drogami. Takže ženy, ať se jim to líbí nebo ne, nakonec převezmou úplnou kontrolu nad světem z toho prostého důvodu, že muži nebudou existovat. Tento trend je urychlován skutečností, že stále větší množství mužů postupně dosahuje osvíceného sebepoznání; stále víc a více mužů si uvědomuje, že zájem žen jejeho zájmem, že může žít pouze prostřednictvím ženského pohlaví, že čím více žen je povzbuzováno k životu jako ženy - nikoli jako muži, tím plněji žije on; muži začínají vidět, že je snazší a více .uspokojivé žít skrze ženu, než se stále snažit stát se ženou, překonávat, přivlastňovat si kvality žen a prohlašovat je za vlastní, utlačovat a potlačovat ženy a prohlašovat je za muže. Teplouš, který akceptuje svou příslušnost k mužskému pohlaví, totiž svou pasivitu a totální sexuálnost, se také cítí nejlépe, je-Ii považován za skutečnou ženu, za ženskou lidskou bytost, a nesnaží se to v sobě překonat, protože být skutečnou ženou je daleko přirozenější a snazší. Kdyby byli muži moudří, snažili by se stát skutečnými ženami; podporovali by biologický výzkum, který by prostřednictvím operací na mozku a nervovém systému umožnil mužům psychicky i tělesně se transformovat v ženy.

Stejně tak i problém, zda rozmnožovat lidstvo prostřednictvím žen či laboratorně, bude brzy problém jen akademický: k čemu asi dojde, budou-Ii všechny ženy, od dvanácti výše, běžně brát Pilulku a tím pádem už nebude žádných "nehod"? Kolik asi žen by s rozmyslem (kdyby k nehodě došlo) zůstalo těhotnými? Nikoli, milé děti, ženy nezbožňují svou roli nosnic, ať si masy ženských robotů s vymytými mozky říkají, co chtějí. Až bude společnost sestávat jen z plně vědoucích bytostí, nebude co řešit. Bude snad jisté procento žen násilím drženo stranou, aby sloužily jako nosnice lidského druhu? Samozřejmě že ne. Jedinou odpovědí je laboratorní produkce mláďat.

A co se týče otázky, zda pokračovat v množení mužů, ta nedává smysl, protože muži s námi vždy existovali jen jako choroby. Až bude genetická kontrola možná - a to brzy bude - je bez debat, že budou produkovány jen úplné, kompletní bytosti, nikoli tělesné a duševní zmetky plné anomálií včetně emocionálních defektů, jako je mužství. Jako je úmyslné produkování slepých lidí vysoce amorální, je amorální i produkce citových mrzáků.

A proč nakonec množit i ženy? Proč vůbec by měla být nějaká další generace? Jaký by to mělo smysl? Až bude stárnutí i smrt eliminována, proč se dál množit? Proč bychom se měly starat, co se stane, až budeme mrtvé? Proč bychom se měly starat, že tu není žádná mladá generace, která po nás bude následovat?

Nakonec, přirozený běh událostí a sociální vývoj povede k úplné kontrole žen nad světem, následně pak k zastavení produkce mužských jedinců, načež konečně i k zastavení produkce ženské populace.

Ale SCUM je netrpělivý; SCUM se neutěšuje myšlenkou, že budoucí generace budou vzkvétat; SCUM chce shrábnout něco ze životních radovánek pro sebe už teď. A když bude převážná většina žen SCUM, mohou získat úplnou kontrolu nad touto zemí během několika týdnů prostě tak, že odstoupí jakožto pracovní síla, čímž paralyzují celý národ. Dalším z následných kroků, z nichž kterýkoli je schopen úplně rozvrátit ekonomiku a všechno další, bude vyhlásit odstoupení od peněžního systému: ženy přestanou nakupovat, budou jen plenit a prostě se odmítnou řídit zákony, jimiž se řídit nechtějí. Policejní sbory, Národní Garda, Armáda, Letectvo a Námořnictvo dohromady nedokážou rozdupat rebelii více než poloviny populace, zvlášť když jde o tu polovinu, bez které by byli absolutně bezmocní.

Kdyby všechny ženy prostě opustily muže a odmítly mít s kýmkoli z nich něco společného - všechno - všechny muže - vládu i národní ekonomiku by stihl totální kolaps. Dokonce i bez úplného opuštění mužů mohou ženy, které jsou si vědomy dosahu své nadřazenosti, získat úplnou kontrolu nade vším a během několika týdnů dosáhnout úplného podrobení mužů. Ve zdravé společnosti budou muži poslušně klusat podle instrukcí žen. Muž je poslušný, snadno ovladatelný a lehce se podřídí vedení jakékoli ženy, která jej vést chce. Muž totiž ve skutečnosti zoufale touží být ženou veden, chce mít nad sebou Mámu, chce se odevzdat do její péče. Ale toto není zdravá společnost a většina žen si ve vztahu k muž~m není ani mlhavě vědoma, kde stojí.

Takže konflikt je tím pádem nikoli mezi muži a ženami, ale mezi SCUMem - dominantními, sebejistými, sebevědomými, silný mi, strašnými, nádhernými, hrdými, nezávislými, impozantními, nevázanými, vzrušení lačnými, drzými ženami, které se cítí být schopny řídit vesmír, které už skoncovaly s touto "společností", ajsou připraveny řídit něco mnohem vyššího, než co je jim nabízeno - a těmi milými, pasivními, přizpůsobivými, "kultivovanými", zdvořilými, počestnými, podrobenými, závislými, vystrašenými, přihlouplými, nejistými a o souhlas žadonícími Taťkovými Dcerkami, které se nemohou vyrovnat S něčím neznámým; které se nadále touží válet ve splaškách - což jest nakonec důvěrně známo všem, kdo se chtějí loudat s opicemi; těmi, které se cítí jisté jedině vedle Velkého Taťky, s velkým silným mužem, o něhož se lze opírat, a s velkým, tlustým vousatým ksichtem v Bílém Domě; s těmi, které jsou příliš podělané, aby čelily ohavné skutečnosti, co je to muž a co je to Taťka; které hodily svůj los sviním, které se ochotně přizpůsobily přízemnosti a je jim v ní zdánlivě tak dobře, že nevědí o jiném způsobu "života"; těmi, které zredukovaly své myšlení, pohled a vjemy na mužskou úroveň, takže postrádají ducha, zdravý rozum, představivost a vtip a mají cenu jen v mužské "společnosti"; těmi, které mají své místo na slunci, anebo spíš na slimci, jen jako utěšitelky a podpíratelky chabého mužského ega, zábavné společnice a nosnice; které byly ostatními ženami zapuzeny jako nepodstatné; těmi, kdo promítají své nedostatky, své mužské vlastnosti do žen a vidí ženy jako hmyz.

Ale SCUM je příliš netrpělivý, aby čekal a doufal v probuzení vymytých mozků těch milionů sráčů. Proč by se měly swingující ženy dál těžce plahočit kolem těch blbých mužů? Proč by se měl osud skvělých a obejdů nadále proplétat? Proč by se měly aktivní s fantazií ptát pasivních blbů na sociální politiku? Proč by se měly nezávislé řadit ke stoce spolu se závis!ými, které potřebují Taťku, aby se na něj lepily?

Hrstka SCUMu stačí převzít kontrolu nad zemí během jediného roku pouhým systema tickým mrvením systému, výběrovým ničením vlastnictví a vraždami:

SCUM se stane spolkem nepracovních sil, mrvících sil; nastoupí do nejrůznějších zaměstnání a nebude pracovat. Například SCUM-prodavačky nebudou dohlížet na zboží; SCUM-spojovatelky nebudou účtovat hovory; SCUM-pracující v kancelářích a továrnách navíc,. aby zmrvily svou práci, budou tajně ničit vybavení pracovišť. SCUM budou nepracovat, dokud nebudou vyhozeny, pak nastoupí do jiné práce, aby nepracovaly tam.

SCUM třeba silou vystřídá autobusové řidiče, taxi řidiče a prodavače lístků do metra na jejich místech a bude řídit autobusy i taxíky; pak rozdělí lístky na metro veřejnosti.

SCUM zničí všechny neužitečné a nebezpečné objekty - auta, výlohy obchodů, "Velké Umění", apod. Nakonec SCUM převezme kontrolu nad sítí rádiových vln a TV společností - silou se zmocní pracovišť všech rozhlasových a TV zaměstnanců, kteří by chtěli SCUMu bránit ve vstupu do vysílacích studií.

SCUM vtrhne do smíšených vztahů (mužžena), ať budou kdekoli, a rozmetá je. SCUM zabije všechny muže, kteří nebudou v Záloze SCUMu. Muži v Záloze SCUMu jsou ti, kdo horlivě pracují na svém sebezničení, muži, kteří bez ohledu na své motivy konají dobro, muži, kteří kopou za SCUM. Několik příkladů mužů v Záloze SCUM: jsou to muži, kteří zabíjejí muže; vědci-biologové, kteří pracují na konstruktivních programech, protikladných válečným biologickým programům; novináři, spisovatelé, nakladatelé a vydavatelé, kteří šíří a podporují myšlenky, které vedou k dosažení cílů SCUMu; buzeranti, kteří svým zářným příkladem dodávají odvahy ostatním mužům, aby se odmužnili a tím se učinili méně škodlivými; muži, kteří setrvale rozdávají svůj majetek, peníze, věci a poskytují slůžby; muži, kteří mluví o věcech, jaké jsou (což dosud žádný neudělal), kteří jednají s ženami na rovinu, kteří o sobě odhalují pravdu a donekonečna učí bezduché zmužnělé ženy odříkávat, že prvním životním cílem všech žen je zlikvidovat mužské pohlaví; (aby podpořil muže v tomto úsilí, bude SCUM pořádat pravidelná Zasedání Hoven, na nichž bude každý z přítomých mužů začínat svou řeč slovy: ,Jsem nic než hovno, mrzké a bídné hovno", načež bude pokračovat výčtem důkazů tohoto tvrzení. Odměnou za toto jednání mu bude příležitost bratříčkovat se po Zasedání celou hodinu s momentálně přítomnými členkami SCUMu. Úpravné, spořádané zmužnělé ženušky budou na setkání zvány za účelem vyjasnění pochyb a nedorozumění, které snad ještě mají o mužském pohlaví); výrobci a příznivci pornografi'Ckých filmů a knih, kteří urychlují příchod dne, kdy jediné, co na plátně uvidíme, bude Kouření a Píchání (muži jako krysy, následující Krysaře, navnaděni Číčou ke svému sebezničení, budou takto lapeni a přemoženi, až nakonec utonou v pasivním sajrajtu, jímž vlastně jsou); dealeři drog a advokáti, kteří urychlují likvidaci mužů.

Být v Záloze SCUMu je nutnou, nikoli však dostačující podmínkou, aby se jedinec dostal na seznam pardonovaných; nestačí konat dobré: chtějí-Ii muži uchránit své bezcenné zadnice, musejí se také vyvarovat zlého. Několik málo příkladů těch nejodpornějších typů škůdců: násilníci, přepadávající ženy, politici a všichni v jejich službách (Ieadři politických kampaní, členové politických stran apod.) zpěváci a hráči všivých slaďáků; předsedové správních rad; živitelé rodin; domácí; majitelé laciných pajzlů a restaurací, kde hraje laciná reprodukovaná hudba; "Velcí umělci"; šejdíři; zloději a podvodníci; policajti; magnáti; vědci, pracující na projektech smrti a destrukce anebo v soukromém sektoru (prakticky všichni vědci); lháři a šejdíři; diskžokejové; muži, kteří se byť v nejmenším vetřeli do přízně cizí ženy; obchodníci s nemovitostmi; makléři; muži, kteří mluví, když nemají co říci; muži, kteří se líně potloukají po ulicích a przní tvář krajiny svou přítomností; křiváci; komedianti; bordeláři; plagiátoři; muži, kteří sebemíň ublížili nějaké ženě; všichni muži v průmyslu reklamy; psychiatři a kliničtí psychologové; nepoctiví spisovatelé, novináři, vydavatelé, nakladatelé apod.; cenzoři soukromí i veřejní; všichni příslušníci vojenských sil včetně branců (Lyndon Bai nes Johnson a McNamara dávají rozkazy, ale jejich podřízení je plní) a zejména piloti (když padají bomby, nehází je L. B. Johnson, ale piloti). V případech mužů, jejichž chování spadá do obou jmenovaných kategorií, dobré i špatné, proběhne u toho kterého celkové hodnocení, jímž bude rozhodnuto, která stránka jeho chování převažuje, zda dobrá či zlá.

Je velmi svůdné odstřelit spolu s muži i ženské "Velké Umělkyně", lhářky, falešnice atakdále, ale bylo by to neúčelné, protože by veřejnosti nemuselo být jasné, že zabitá žena byla mužem. Všechny ženy mají v sobě větší či menší měrou zrnko hajzla, ale to je dáno dlouhodobým životem mezi muži. Zrušte muže - a ženy se samy vyvinou. Ženy jsou kultivovatelné; muži ne, i když jejich chování do jisté míry ano. Až jim SCUM zapálí koudel pod prdelí, však oni se dají rychle do kupy.

Současně s mrvením, drancováním, rozbíjením párů, ničením a zabíjením bude SCUM dělat nábor nových sil. Budou jej dělat náborářky - budou to elitní bytosti - nejtvrdší aktivistky - specialistky na mrvení, drancování a ničení - a elita elity: na zabíjení. Jít od válu není odpověď; zmrvit to - ano. Většina žen už od válu šla - nikdy u něj totiž nebyla.

Jít od válu znamená nechat kontrolu těm, kdo od válu jít nehodlají; jít od válu je přesně to, čeho si establishment na špici žádá; nahrává to nepříteli; posiluje to systém, místo aby ho to podminovalo, protože systém stojí a padá na neúčasti, pasivitě, apatii a l:1eangažovanosti masy žen. Jít od válu je nicméně pro muže skvělá politika a SCUM ji bude nadšeně podporovat.

Hledat spásu v sobě a soustředěně pozorovat vlastní pupek ovšem není žádná odpověď, jak mnoho lidí, co šli Od Válu, mylně věří. Štěstí leží mimo nás aje dosažitelné skrze komunikaci s ostatními. Sebeopomíjení by mělo být lidským cílem - nikoli sebezaujetí. Muž, schopen jedině toho druhého, dělá přednost z nenapravitelné chyby a pokládá sebezaujetí nikoli pouze za dobré, ale za samo Filosofické Dobro, čím si vystavuje osvědčení myslitele.

SCUM nebude pro testovat, demonstrovat, pochodovat ulicemi a útočit, aby dosáhl svých cílů. Takové taktiky jsou pro spořádané, jemné paničky, které si úzkostlivě vybírají jenom ty akce, které jsou zaručeně neúčinné. Mimochodem, jen umravněné, bezúhonné zmužnělé paničky, tvrdě trénované v roli nejubožejšího z ubohých živočišných druhů, jednají na úrovni davu. SCUM sestává z individualit; SCUM není dav. jen tolik členek SCUM bude na věci pracovat, kolik jich bude pro věc třeba. A také: SCUM je sobecký a drzý, nepodrobí se úderům pendreků do hlavy; to je pro spořádané, "výše postavené", vzdělané paničky ze středních vrstev, oddaně uctívající nedotknutelnost čiré Dobroty Taťky a policajtů. jestliže má SCUM někdy pochodovat, bude to přes prezidentův k zblití stupidní ksicht; jestli někdy zaútočí, bude to potmě, s šest palců dlouhou čepelí.

SCUM bude samozřejmě operovat na kriminální úrovni; nepřijímá občanskou neposlušnost, to jest, nehraje na otevřené přestupování zákona a následné věznění za účelem upoutat pozornost k bezpráví. Taková taktika jen potvrzuje oprávněnost celého systému a bývá používána, jen aby slabě pozměnila určité zákony. SCUM je proti celému systému, proti základnímu pojetí práva a vlády. SCUM se netají, že chce zničit celý systém, nikoli jen dosáhnout jistých práv uvnitř něho. Takže SCUM - vždy sobecký a drzý - se bude vždycky snažit vyhnout odhalení a trestu. SCUM bude vždy tajný, skrytý, lstivý (i SCUM-zabijáci budou takoví a bude se to o nich vědět).

Obojí, destrukce i zabíjení, bude přísně výběrové a také individuálně rozlišeno. SCUM je proti napůl šíleným, nahodilým šarvátkám s nejasným cílem, v nichž bývá odstřeleno mnoho vlastních lidí. SCUM nebude nikdy podobné srážky podněcovat, podporovat, ani se jich zúčastňovat, nepřipojí se ani k žádné jiné formě paušální destrukce. SCUM bude tiše a chladnokrevně stopovat svou kořist, kradí se k ní připlíží, aby ji zabil. Destrukce SCUMu nikdy nezablokuje přístupové cesty, nutné k transportu potravin a nutných zásob, nikdy nebude kontaminovat anebo zavírat vodní zdroje ani blokovat ulice a dopravu v takovém rozsahu, že by to bránilo vjezdu ambulance anebo ohrozilo chod nemocnic.

SCUM bude pokračovat v demolici, drancování, ničení a zabíjení, jen dokud nebude finanční systém beze zbytku zničen, dokud nebude úplně nastolena automatizace anebo dokud nebude se SCUMem spolupracovat dost žen - protože pak už nebude k dosažení těchto cílů dalšího násilí třeba, to jest, SCUM bude pokračovat, dokud dostatečné množstvf žen nepřestane pracovat anebo neopustf svou práci, nezačne ničit systém, neopustf muže a neodmftne se podrobovat zákonům, jež se nehodf do skutečně civilizované společnosti. Mnoho žen se samo zařadf, ale mnoho jiných se už dávno vzdalo nepřfteli; přizpůsobily se primitivnímu animalismu a mužstvf a mají tak rády omezováni a nátlak, že nevědí, co počít se svobodou; ty zůstanou nadále bfdnými rohožkami, stejně jako nádeník na rýžovém poli zůstane nádeníkem na rýžovém poli, i když jedna diktatura vystřfdá druhou. Pár těch vzteklejšfch bude rozmrzele trucovat, fňukat a mrští svými hračkami a utěrkami o podlahu, ale SCUM se nezastavf a převalf se přes ně jako parní válec.

Úplná automatizace společnosti může být završena velmi brzy a snadno, v okamžiku, kdy si to veřejnost bude přát. Podrobné plány . již existují a realizace bude trvat jen několik týdnů, zúčastní-Ii se jf miliony lidí. Třebaže už nebudou placeni, přece každý s radosti přiloží ruku k dílu, aby pomohl budovat automatizovanou společnost; bude to znamení začátku fantastického nového věku, a to dodá celé věci slavnostní ráz. Zrušení peněz a dovršení úplné automatizace jsou základem všech dalších reforem SCUMu; bez těchto dvou žádné další změny nastat nemohou; s nimi však všechny další proběhnou velmi rychle. Vláda automaticky padne. S úplnou automatizací nebude pro žádnou ženu problém vyjadřovat se ke každé otázce elektronickým hlasovacím mechanismem přímo z domova. Protože vláda je téměř úplně zaneprázdněna regulací ekonomických záležitostí a tvorbou zákonů proti záležitostem soukromým, bude vyloučení peněz a současné vyloučení mužů, kteří si přejí uzákonit "morálku", prakticky znamenat, že vlastně není co řešit.

Jakmile budou zrušeny peníze, už nebude nadále třeba zabíjet muže; budou zbaveni jediné moci, kterou mají nad psychicky nezávislými ženami. Pak budou moci dusit jedině rohožky, které se rády dusit nechají. Zbytek žen, než rozvinou plán Utopie, projektu platného jednou provždy, bude zaneprázdněn řešením těch několika málo nevyřešených problémů: úplně přebudovat vzdělávací systém, takže miliony žen budou moci být během několika měsíců vyškoleny pro intelektuální práci na vysoké úrovni, což dnes vyžaduje léta výcviku (toho bude možno dosáhnout velmi snadno, jakmile cílem našeho vzdělávání bude vzdělání a nikoli nekonečné vršení akademických a intelektuálských elit); vyřešit problém stárnutí, chorob a smrti a zajistit úplné přestavění našich měst a obydlí. Mnoho žen si nějakou dobu bude dál myslet, že nemohou bez mužů být, ale jakmile se zabydlí v ženské společnosti a cele se soustředí na její projekty, dojdou nakonec poznání naprosté neužitečnosti a nezajímavosti mužů.

Těch několik málo zbylých mužů může trávit své ubohé dny na drogách anebo si mohou v ženských šatech líně vykračovat kolem a pasivně sledovat činnost vysoce aktivních žen a ukájet se jako diváci, jako zástupné životy *

* Olky elektronice bude možné, aby se ten který muž dle svého přánI naladil na jakoukoli ženu a sledoval do podrobnostI každý jejl pohyb. Ženy s tlm budou přátelsky a ochotně souhlasit, protože jim to v nejmenšlm neubllžl a je to skvělý, laskavý a humánnr zpOsob,jak zacházet s neštastnými, handicapovanými spolubytostmi.

- mohou se na pastvinách pářit s ropuchami - anebo mohou odejít do nejbližšího přátelského sebevražedného centra, kde budou tiše, rychle a bezbolestně plynem zbaveni života.

Dříve než bude dokončena plná automatizace a muži budou nahrazeni stroji, může být mužské pohlaví ženám k užitku: bude posluhovat ženám, hovět všem jejich rozmarům, respektovat všechny jejich příkazy a bude jim ve všem k dispozici; bude existovat pouze v absolutní poslušnosti vůle žen - na rozdíl od absolutně zparchantělé, zdegenerované situace, v níž jsme teď, kdy muži zaneřádili svět svou potupnou přítomností, když si předtím nechali lichotit a líbat nohy masami žen; miliony žen se oddaně klaní Zlatému Teleti, tomu psu, co vede pána na šňůře, když ve skutečnosti muž, pokud to není buzerant a smrsklina bytí, je daleko méně nešťastný, když jeho psí podstata je konečně rozpoznána - nejsou k němu vznášeny žádné nereálné citové požadavky a naprosto suverénní žena mu udílí rozkazy. Rozumný muž si přeje být rozdrcen, rozšlapán, zmasakrován a zničen, chce, aby se s ním zacházelo jako se sketou, s hnusem, jímž je, a tím má svou odpudivost potvrzenu.

Nemocní, iracionální muži uvidí SCUM, jak se na ně valí, a ve snaze bránit vlastní odpornosti přiskočí v hrůze k Velké Mámě a jejím Nařvaným Obřím Ceckům, ale Ceckyje proti SCUMu neochrání - a Velká Máma se nalepí na Velkýho Taťku, který bude v rohu srát do svých mocných, dynamických spodků. Muži, kteří jsou rozumní, naopak nebudou kolem sebe kopat ani bojovat anebo vyvolávat trapný povyk, ale prostě se usadí, udělají si pohodlí, budou se zájmem sledovat cvrkot a na vlnách dění dospějí zvolna ke svému zániku.

 

Dosiov

 

uf. jste v šoku? Není divu - ... Máme totiž tu čest s nejslavnějším, nejdrsnějším, nejmilitantnějším a nejdiskutovanějším feministickým textem, jaký kdyvznikl.je to text pobuřující a drzý - ale oddělme z textu segmenty naivní levicové ideologie šedesátých let a pokusme se dojít kjádru věci. Úvodem ovšem vytkněme před závorku, že k půvabným nedostatkům textu patří, že:

 

1) vysvětluje existenci všeho zlého čistě geneticky a poněkud mechanicky (slabé a zlé je mužské, vše silné a pozitivní je ženské), takže

2) jak jste jistě zaznamenali, panuje (i v originále) jistá nepřehlednost díky posunu významu pojmů muž - žena - zmužnělá žena - zženštilý muž apod. A konečně

3) onoho ráje na zemi v tanci a lásce bez chudoby, bez nemocí a bez válek hodlá autorka dosáhnout krví a železem, jak dosvědčují závěrečné fanfáry o konečném vyhubení mužů a nesmrtelnosti zbylého lidstva.

 

Ženy ovšem nepřijímají teorii o vybíjení mužů: zabíjet lidské spolubytosti je ženám cizí. Navíc to mají zakázáno; beztrestně povoleno zabíjet - a to pouze ve velkém měřítku - mají jen muži. Dále: feminismus dnes je nepřijetí boje jako životního principu: ať užje lidský svět jakkoli praštěný - proč někoho hubit když už hájíme kdekterou rybu, rostlinu a hmyz... A potom: byl by tragický omyl bojovat s někým, kdo boj miluje, boj vyhledává a po boji lační. Co do vytváření mocenských formací - ekonomických, vojenských či politických, co do zabíjení - vynalézavosti v zabíjení a chuti zabíjet - se ženy mužům nikdy nemohou rovnat.

A tady je třeba znovu zopakovat, že feminismus není svár mezi pohlavími ani boj pravé a levé ruky, ale snaha o vyrovnání disharmonie, vzniklé přetížením světa maskulinním (mocenským, silovým, abstraktním, kolektivistickým, paušalizujícím, ideologizujícím atd.) vlivem na úkorfemininních hodnot jako je emotivnost, empatie, praktičnost, individualismus, smysl pro konkrétní detail atd. Další přívlastky lze doplnit dle vlastní interpretace principů jin a jang.

Takže jde o snahu konfrontovat stávající společenský model subordinační s principem kooperativním, to jest proti mocenskému, silovému uspořádání světa, v němž moc ztratila atribut odpovědnosti a vláda je vnímána jako nadvláda, v němž rivalita, soupeření, strategie, boj a nespolupráce jsou chápány jako samozřejmé, s platností téměř přírodního zákona - zatímco oblasti týkající se života samého: rodina, škola, zdravotnictví a péče o životní prostředí skomírají v okrajové oblasti blazeovaného nezájmu - proti tomuto modelu se Solanas snaží postavit idealizovaný model spolupráce, empatie, pohody, nesoupeření, radosti a respektu k individualitě.

Posílení femininního vkladu na tváři světa i v.duši jednotlivcově, ať je to žena či muž, je fakt velmi podstatný zvlášť při komunikaci s u nás vžitým sexismem (sexuálním rasismem), který různé formy závislosti, slabost, nesamostatnost, citové vydírání apod. automaticky připisuje ženám, přičemž jejich opaky připisuje mužskému pohlaví: být chlap - být baba, zmužnělost - zbabělost apod. Sexuální rasismus (t.j. apriorní odsudky na základě odlišnosti pohlaví a bezduché uctívání vedoucí úlohy muže - mýtus chlapáctví) tím jednak upírá mužům právo na slabost, jednak zastírá statisticky prokazatelnou skutečnost, že různé formy závislosti (kouření, hry, alkohol, drogy) i nesamostatnosti (závislost na rodičích, na různých podporách apod.) je mnohonásobně vyšší na straně mužů. Červený kříž například shání především pánské ošacení, protože drtivá většina bezdomovců jsou muži. A dále, což je podstatnější, je zastírán fakt, že slabost, závislost a nesamostatnost jsou jen průvodními jevy onoho subordinačního, mocenského uspořádání: neúspěšní a poražení jsou důkazem o vítězství úspěšných a mocných, protože oni také přijali hru na silnějšího, na společenskou pyramidu, na nadřazenost a podřízenost - jenom se jim hůř vedlo, a tak jsou na ose moci dole. jenže feminismus na vojáky, na konfrontaci, soutěž, moc a boj prostě nehraje.

Pyramidální model světa (ve volné přírodě existující pouze dočasně: v okamžiku ohrožení), sugeruje nutnost být někomu nadřazen, mám-Ii jako živá bytost za něco stát. To kromě intolerance a chronické touhy někoho ovládat vede ke stresu a úzkosti, a hlavně ke ztrátě individuálního vědomí. Pak snáze nastupuje hodnotový relativismus a ideologie, umožňující skrze dohodnutá pravidla snadnou manipulaci: jménem dobra ničit ajménem lásky zabíjet.

Mechanické zbožnění pravidel nabízí náhradní světy - party, partaje, sekty, církve, prostě "svět, na který stačím" - a v něm náhradní smysl včetně návodu k náhradnímu životu. Pobývání v náhradním světě jednak ruší kontakt jednotlivce se skutečností a se sebou samým (s vlastními emocemi například),jednak v nekonečně bohatém a nekonečně proměnném vesmíru nabízí zmatenému jedinci přehledný, nekomplikovaný a podstatně jednodušší život. Odevzdej nám svou duši, my ti dáme všechno ostatní.

Pyramidální struktury (party, partaje, mafie, kasárna, sekty, kláštery) fungují proto jako azyly, kam se utíkají jedinci, hnaní existenciální úzkostí poté, co zahubili ženu v sobě.

Že subordinační model funguje, o tom není pochyb - kdysi oslnil i Platóna, jemuž demokracie zabila milovaného učitele 50 krata. A jak tak viděl na jedné straně rozpadlou demokracii a na straně druhé skvěle fungující římské legie, sepsal dobře míněnou, na vojenském schematu vystavěnou Ústavu. Najejím základě pak byla za pár set let zbudována dalšívelmi úspěšná mocenská organizace, církev katolická. Ohněm a mečem. (Tolerance je z latinského tolerare, trpět, snášet - a značí sílu strpět fakt, že někdo jiný je jiný, má jiné zvyky a jiného boha. Kolik tolerance potřebuje pěnkava, aby se vyrovnala s existencí vrabce?)

Jedna z teorií říká, že zhruba 3000 let před naším letopočtem existovala matrilineární společnost, založená na rovnosti a spolupráci obou pohlaví; pak ovšem probíhalo stěhování národů a vojáci, doprovázející karavany jako stráž, náhle nabyli na důležitosti a brzy zjistili, že mohou díky prosté fyzické převaze karavany nejen chránit, ale i okrádat, ovládat, a prodávat jiným "hlídačům". A protože ve vichru změn silnější vítězí a není ani žalobců ani soudců ani žalářů, kde by bylo lze pykat za hanebný skutek, vzala křehká matrilineární společnost za své. Je jasné, že národy, které zahájily nový život na bázi agrese, vlastněny svými ochránci, daly pak vzniknout velmi, velmi odlišným civilizacím.

Feminismus je dnes názor - asi jako vegetariánství: je reakcí na přemrštěný kolektivismus a mocenskýmodel, který v životě civila nemá co dělat. SCUM Manifesto musíme vnímat ne jako ideologii, ale jako bolestný výkřik Valerie Solanas, děvčátka znásilněného vlastním otcem; jako hypercitlivou reakci na odosobněný, agresivní, centrálně řízený svět. Takže po vypořádání se (doufejme) s rasismem je feminismus jen dalším krokem na cestě k důstojnému soužití všech lidských bytostí - k humanismu - a jako takový bude (doufejme) za pár let zbytečný. Protože naučí-Ii se lidské bytosti respektovat a chápat ženskou část sebe sama, velmi sejim uleví - a celému světu taky.

 

překladatelka

 

Něco o autorce SCUM Manifesta

 

Valerie jean Solanas se narodila 9. dubna 1936 ve Ventoru ve státě New jersey. její otec Louis Solanas pracoval jako číšník v přímořském letovisku Atlantic City. jako dítě byla Valerie otcem pohlavně zneužita a rodiče se rozvedli. Valerie ajejí matka Dorothy se na čas přestěhovaly do Washingtonu. V roce 1949 se Dorothy Solanas znovu provdala za Red Morana, ladiče pian. Ani s ním Valerie dobře nevycházela a ze vzdoru utekla z katolického internátu. je jí kolem čtrnácti let a v tuto dobu má první homosexuální zkušenosti.

V patnácti !etech Valerie utíká z domova s námořníkem. V roce 1954 dokončuje střední školu s téměř výborným prospěchem. její intelektuální schopnosti jsou nesporné. V doporučujícím dopise ředitele školy je chválena jako výjimečně chytrá, cílevědomá, iniciativní a spolehlivá. Začíná studovat psychologii na Marylandské universitě v College Park. První dva roky se živí prací se zvířaty ve školní laboratoři, v třetím a čtvrtém roce si vypomáhá prostitucí. Po ukončení školy studuje ještě další rok na fakultě psychologie při Minnesotské universitě.

Po krátkém pobytu v Berkeley se Valerie toulá po Spojených státech. Peníze získává žebrotou a občasnými sexuálními službami a po letech se chlubí, že o svých zkušenostech napsala příběh, který prodala do časopisu někde v Texasu. V roce 1966 nakonec zakotví v New Yorku, v Greenwich Village. Přespává často venku a žije ze dne na den. Stýká se s místní bohémou a žije v sešlém hotelu Earl (1). Zde píše hru s názvem Up Your Ass (Strčte si to do prdele). Hra pojednává "o drsné pouliční štětce a somračce, která nenávidí muže. V jedné verzi žena muže zabije. V druhé verzi matka uškrtí svého syna."

Brzy poté, někdy počátkem roku 1967, se Valerie dozvídá o umělci jménem Andy Warhol a díky známosti s jednou Warholovou superhvězdou se dostává do Továrny. Nechává zde pro Andyho svůj rukopis hry v naději, že Andy třeba její hru uvede v nějakém divadle off-Broadway, bude ji financovat, nebo ji prostě nějakým způsobem prosadí. Warhol není z těch, kdo trpí zábranami a falešným studem, spíše naopak, a tak shledává název hry "báječný" a dialogy velmi zábavné. Jejich obscénnost, která se mu líbí, ho však přivádí na myšlenku, že jde možná o provokaci a Solanas je od tajné policie; že možná celá věc je léčka, aby v případě, že hru použije, mohl být usvědčen z pornogratie. Je příznačné pro Warholovo ego - směs stihomamu a pocitu vlastní důležitosti - že se mu nezdálo přehnané úsilí newyorské policie, která by musela napsat celou hru jen proto, aby ho mohla obvinit z morálního prohřešku. Valerie mezi tím obesílá další známé osobnosti newyorské avantgardy a doufá, že někdo vydá, inscenuje, nebo použije hru jako filmový scénář(2).

Z této doby, tedy začátkem roku 1967, též pochází SCUM Manifesto. Cyklostylované výtisky Manifesta, jichž sama namnožila dva tisíce kusů, prodává Valerie na ulici, v restauracích, v parku a kdekoliv s neúnavností a skálopevným přesvědčením o správnosti svého poslání. Vedle prostituce a žebroty je jí prodávání Manifesta jediným zdrojem obživy. Mužům ho prodává za dva dolary, ženám za dolar nebo zadarmo. Urážky, posměch a nevšímavost lidí se jí zdánlivě nedotýkají. Při jedné štaci potkává na ulici Maurice Girodiase, francouzského nakladatele a vlastníka Olympia Press. Girodias, vydavatel Nabokova, Henry Millera a dílaJeana Geneta, je v té době stíhán ve Francii za rozšiřování pornografje. Seznamuje se s Valerií, a ta se stěhuje do hotelu Chelsea, kde Girodias bydlí.

V květnu 1967 Solanas Warholovi sděluje, že chce svou hru zpátky. Warhol jí řekl, že se rukopis ztratil. Pravděpodobně byl vyhozen se stohy dalších nevyžádaných písemností, které se v Továrně hromadily. Valerie neustále bombarduje Továrnu svými telefonáty a rukopis vymáhá. Její útoky neustávají. V červenci 1967 jí Warhol nabízí dvacet pět dolarů za výstup ve filmu I, a Man (Já muž). Děj filmu se odehrává kolem profesionálního herce Toma Bakera, který potkává různé ženy a láká je k sobě do bytu. S Valerií má výstup na schodišti: Valerie v roli tvrdé mužatky odpovídá na jeho svody záplavou protimužských tirád. Je to spontánní a přímočará palba s velkou dávkou humoru a Andy je nadšen. Valerie je výsledkem také potěšena a dokonce přivede Girodiase do Továrny, aby film uviděl. Podle Girodiase byla konverzace mezi Valení a Warholem velmi přátelská a uvolněná, ze strany Warhola pak "sestávající z chvil dlouhého mlčení".

Článek SCUM Goddess; a Winter Memory or Valerie Solanas (Bohyně SCUMu: zimní vzpomínka na Valerii Solanas) Roberta Marmorsteina pro Vi/lage Voice, napsaný v zimě 1968 a vydaný až po osudném červnovém dni, kdy jm~no Valerie Solanas nabylo neblahé proslulosti, osvětluje některé body jejího života v té době a zachycuje její duševní stav. Autor popisuje její svetr plný děr, čepici s kšiltem, mizerný kabát a mrznoucí ruce bez rukavic. V restauraci, kde s ní rozhovor píše, si Valerie objedná na autorův účet ten největší steak, horu hranolků a hromadu chleba a všechno rychle zhltá. Je zřejmé, že nemá momentálně kde bydlet a ptá se Marmorsteina, jestli se k němu může nastěhovat. Marmorstein cituje SCUM Manifesto, kde každé dobré děvče má hned vrazit kudlu muži do zad, jak ho zmerčí - jak by se on s ní mohl cítit bezpečný? Valerie na to: "Podívej, já jsem revolucionářka, ne cvok. Tahle věc by byla organizovaná. Jsem praktická, ne blbá. Jsme mnoho let vzdálený od těchhle věcí. Přeci neskončím v blbým kriminále." Mluví o tom, že pronajala sál a dala o SCUMu inzerát do novin. Přišlo asi čtyřicet lidí, většinou muži, třebaže pro muže bylo vstupné dva dolary padesát a pro ženy nic. Na otázku, jací ti muži byli, odpovídá: "Byli olezlí. Masochisti. Asi chtěli abych na ně plivala. Tu radost bych jim neudělala." "A ženy?" O příznivkyních mezi ženami říká: "Holky jsou OK. Chtějí pomoct jak můžou. Některé z nich mají jenom zájem o sex, bohužel. Sex se mnou, teda. To se mě netýká... nejsem lesbička. Na jakýkoliv sex nemám čas. Sex je jen zátěž. Pro SCUM makám 24 hodin denně." O Warholovi: "Ten hajzl, had by se nenajed z těch peněz, co platí."

V článku je též zmínka o smlouvě, kterou Solanas uzavřela s Mauricem Girodiasem. Pět set dolarů, které jí Girodias dal na podzim 1967 jako zálohu na román podle SCUM Manifesta, je už pryč. Valerie se cítí podvedena. Tvrdí, že právník, který jí měl pomoci proti Girodiasovi řekl, že je smlouva v pořádku. Podle Valerie byli spolčeni.

Otázka smlouvy se stává čím dál tím palčivější. Bud' byla smlouva nejasná, nebo ji Valerie špatně interpretovala. Roste v ní větší a větší podezření, že se za oněch pět set dolarů upsala nakladateli svou celou příští tvorb.ou. Paul Morrissey, spolupracovník na filmech Andy Warhola, měl teorii, že ve skutečnosti si Valerie s románem nevěděla rady, a tak si našla výmluvu, že jí Girodias podvedl. "Ach ne - všechno co napíšu, bude jeho. Tohle na mě ušil. Takhle mě zničil," říká Valerie. Roste v ní přesvědčení, že nejdřív jí Warhol ukradl hru, a pak navedl Girodiase, aby se zmocnili všeho jejího dalšího díla, aby jí už dál nemusel nic platit.

Na jaře 1968 přišla Valerie Solanas za vydavatelem undergroundových novin The Rea/ist Paulem Krassnerem a požádala ho o peníze s tím, "že chce zastřelit Maurice Girodiase". Padesát dolarů, které jí dal, stačilo právě na revolver ráže 32 značky Brett. 3. června 1968 ráno v devět hodin hledá Valerie Solanas Girodiase v hotelu Chelsea. Ve vrátnici je jí sděleno, že odjel do Montrealu; přesto další tři hodiny čeká. Kolem poledne odchází na Union Square, kde v čísle 33 West je nové sídlo Továrny. Paul Morrissey ji potkává u dveří a Valerie oznamuje, že jde vymáhat z Warhola peníze, které jí údajně dluží. Tou dobou byla už Solanas z Továrny "exkomunikována" kvůli věčným scénám, telefonátům a hrozbám, takže se jí Morrissey snaží zbavit s tím, že Andy ten den nepřijde. "Nevadí" říká Valerie, "počkám". Kolem druhé vyjíždí výtahem do patra, kde je Továrna, a Morrissey jí znovu říká, že musí vypadnout, a znovu, že Andy nepřijde. Valerie jede přesto nahoru výtahem ještě sedmkrát - posedmé s Warholem. Ve výtahu si Warhol všímá neobvyklé věci - že je Valerie nalíčená. Ač je letní vedro, Valerie má na sobě zimní kabát, podšitý umělou kožešinou. V ruce žmoulá hnědý sáček. Warho/ komentuje její vzhled: "Hele, nevypadá Valerie hezky? Měla by ses malovat Valerie, sluší ti to."

Při vstupu do místnosti dělá Morrissey poslední pokus ji vyhodit. Fred Hughes, nový Warholův manažer, se jí ptá, zdali ještě píše oplzlosti. Jinak si jí nikdo nevšímá. Telefonuje Viva - je to pro Warhola. Zatímco Warhol bere telefon a mluví, Valerie Solanas vytáhne z papírového pytlíku revolver a vypálí na Warhola několik ran. První dvě ho minou, třetí mu proletí levou plící, slezinou, žaludkem, játry, jícnem a pravou plící. Warhol, zalit krví, leží na podlaze. Po té zamíříValerie na kritika a kurátora Mario Amaya a zasáhne ho do pravého boku. Na řadě je Fred Hughes, který klesá na kolena a prosí: "Nestřílej, jsem nevinný!" Valerie zmáčkne kohoutek, zbraň nevystřelí. V tu chvíli se otevírají dveře výtahu, který právě do patra přijel. Hughes říká: ,Je tu výtah, nastup!" Solanas odpoví: "Dobrý nápad" a odjede.

VTovárně nastává chaos. Vi va v telefonu křičí, že to udělali komunisti, kteří měli v budově kancelář. Warhol je převezen do Columbus - Mother Cabrini Hospital ve stavu klinické smrti. Zranění nakonec přežije, i když psychicky i tělesně už bude navždy poznamenán.

Na rohu 42. ulice se vzdalaValerie Solanas dopravnímu policistovi se slovy: "Policie mě hledá. Chtějí mě. Zastřelila jsem Andy Warhola. Musela jsem. Měl příliš mnoho kontroly nad mým životem." Poté vyndala z kapes kabátu dvě pistole a podala mu je. Byla odvezena na 13. policejní okrsek, kde jí byly sejmuty otisky prstů a vzneseno proti ní obvinění z vraždy prvního stupně a z nedovoleného držení zbraně. Na otázku reportérů, proč to udělala, řekla: "Mám spoustu důvodů. Přečtěte si můj manifest, tam to všechno je."

Když byla předvedena před soudce manhattanského kriminálního soudu, řekla mu: "Není to často, že bych na někoho střílela. Neudělala jsem to jen tak, pro nic za nic. Warhol mě úplně svázal do kozelce. Chtěl mi něco udělat, co by mě úplně zničilo." Později, při jiné příležitosti, též řekla: ,Jsem ráda, že je v nemocnici. Doufám, že umře. Proč, když mi odpustil, mě nepřišel navštívit?" Odmítala advokáty, které poslal Girodias.

Odmítla i bezplatnou obhajobu, kterou jí nabídl soudce. Chtěla se obhajovat sama: "Tohle zůstane v mých kompetentních rukou. Co jsem udělala, bylo správné. Ničeho nelituji." Soudce vymazal její výroky ze soudního zápisu a poslal ji na psychiatrické oddělení nemocnice Bellevue na pozorování.

Při příštím předvolání před soudce Nejvyššího soudu Thomase Oickense 13. června 1968 už Valerie právní zastoupení má. Její obhájkyně, známá feministka Florynce Kennedy, označila Solanas za jednu z nejdůležitějších mluvčích feministického hnutí. Protestuje proti neoprávněné hospitalizaci, soudce však Solanas na psychiatrii znovu posílá, tentokrát do nemocnice Elmhurst General v Queens. Ti-Grace Atkinson, presidentka newyorské sekce Národní organizace žen (NOW), která je přítomna při soudním řízení, prohlašuje Solanas za první mimořádnou šampionku v boji za ženská práva. V tiskovém prohlášení organizace ji nazve "radikální feministkou" - je to poprvé, co byl tento termín použit(3).

28. června 1968 byla Valerie Solanas obžalována z pokusu o vraždu, násilného napadení a nezákonného držení zbraně. V srpnu je prohlášena za nesvéprávnou a přepravena do nemocnice Ward Island. Téměř ve stejnou dobu, aby využil senzačnosti případu, autorčiny okamžité slávy a vlny zájmu kolem Andy Warhola, o kterém nebylo jisté, zdali zranění přežije, vydává Girodias SCUM Manifesto. Krátce poté Olympia Press vyhlásí bankrot. Solanas je propuštěna na kauci deset tisíc dolarů. O vánocích 1968 zavolá do Továrny a Warhol zvedne telefon. Valerie požaduje dvacet tisíc dolarů na vyrovnání dluhu za ztracený rukopis, účast na známé televizní show Johnny Carsona a vydání SCUM Manifesta newyorským deníkem aily News. Dále pak žádá role v dalších Warholových filmech a upuštění od žaloby. Když jí nevyhoví "může to udělat znovu". Warhol je v šoku a bezpečnostní systém Továrny značně posílen. Andy už nevyjde bez ochranky a Valeriina kauce je zvýšena na sto tisíc dolarů.

Když přijde další přelíčení v roce 1969, je prohlášena za neschopnou se ho zúčastnit. Nakonec ale přiznává vinu a je odsouzena na tři roky vězení. Rok strávený na psychiatrické klinice se započítává. Má se za to, že Warholovo odmítnutí proti Valerii svědčit ovlivnilo mírnost rozsudku. V srpnu 1971 je Valerie propuštěna z ženské věznice v Bedford Hills, ale za tři měsíce je zpátky ve vězení Mattewan Prison kvůli výhružným dopisům a telefonátům známým osobám včetně Warhola. Během roku 1973 jde zjedné psychiatrické léčebny do druhé. V roce 1975 strávila osm měsíců ve státní nemocnici na jižní Floridě.

Další stopa Valerie Solanas se objevuje za dva roky. V červenci 1977 s ní přináší Village Voice další rozhovor. Redaktorem je Howard Smith, který píše do sloupku Scenes (Scény). Na výzvu, aby ve zkratce popsala SCUM Manifesto, říká: (Je to o tom, že muži neumějí milovat, jsou citově nevybavení, a pro tyhle citové nedostatky zkurvili svět. A všechno zlo světa pochází z mužské neschopnosti milovat." Na otázku, jestli jsou v organizaci ještě další, říká: ,Je to jenom literární pomůcka. Žádná organizace jménem SCUM nikdy nee- xistovala a nikdy existovat nebude... nejsem to ani já. Žádná organizace není. Buď to není nic, nebo jsem to jen já... Co tím myslím: Je to něco jako stav mysli. Tedy, ženy, které myslí určitým způsobem, jsou ve SCUMu. Muži, kteří myslí určitým způsobem jsou v záloze SCUMu." Na otázku, zda se její názory změnilyod té doby co manifest poprvé vyšel, říká rezolutně "ne". Tvrdí, že momentálně pracuje na knize "keců" nazvanou Valerie Solanas.Jistý Spolek, který tvoří Pracháči, to bude financovat. Ti dají Valerii sto milionů dolarů jako zálohu na další psaní. Zatím jedná s tím, kterému říkají Spojka. Stěžuje si také, že o ní bylo napsáno, že sice nenávidí muže, ale že lesbička není. Říká: "To bylo zcela nepodložené. Protože já jsem a byla jsem lesbička. Ačkoliv tenkrát (v šedesátém osmém) jsem o sex vůbec nedbala, zajímaly mě jiné věci... Tím způsobem, jak jste to napsali, to vypadá, že jsem heterosexuální, víte..."

V dalším čísle Village Voice z 1. srpna 1977 vychází dodatek pod názvem Va/erie So/anas odpovídá, kde se ohrazuje proti nepřesnostem a chybným interpretacím ve Smithově článku. Solanas zdůrazňuje zde i jinde, že původní vydání SCUM Manifesta Girodiasovým nakla datelstvím Olympia Press v roce 1968 bylo nepřesné "některá slova a často i delší části vět byly vynechány, takže některé pasáže tím nedávají smysl". I v pozdějších vydáních byly podle ní opravy, o které žádala, ignorovány "a spíš další chyby přidány". Zlobí ji, že údajná adresa Spojky nebyla novinami otištěna, ačkoliv to byl její důvod, proč rozhovor poskytla. Nazývá Smitha novinářsky nemorálním a říká: "...já se řídím nejvyšším morálním standardem," Smith se nevěřícně ptá a Valerie znovu potvrzuje svou nejvyšší morální normu. "Snad mi ještě řekneš, že jsi svatá!" říká Smith. "Ano, jsem" Solanas na to, ,Já lidi neokrádám. V porovnání s vámi (novináři)jsem svatá, absolutně. Naprosto jistě. Ano. Můžete to vytisknout." "A co střílení" ptá se Smith "chceš se o tom bavit?" Solanas odpovídá: "To považuji za morální čin. A považuji za nemorální, že jsem se nestrefila. Měla jsem víc cvičit na střelnici."

V roce 1987 umírá Andy Warhol na následky nedostatečné postoperační péče po operaci žlučníku. V souvislosti s jeho smrtí se Valeriino jméno krátce objevuje v tisku. Jinak se o ní neví. Složitě, přes různé sociální úřady ji vypátrala Ultra Violet, jedna z Warholových hvězd. Našla ji na Západním pobřeží a krátce s ní telefonicky hovořila. Poslední zprávy o Valerii Solanas jsou ze San Francisca, kde se živila prostitucí, aby si vydělala na drogy, na kterých se stala závislou. Prostitutky, které ji znaly z této doby, pamatují, že byla štíhlá a elegantní a při práci na ulici nosila šaty ze stříbrného lamé. Zemřela sama a na mizině 26. dubna 1988 v místním hotelu pro chudé na rozedmu a zápal plic. Bylo ji padesát dva let.

 

Alena Havlínová

jersey City, podzim 1997

 

Poznámky a vysvětlivky:

  1. NyníWashington square Hotel.
  2. Z rozhovoru s Mike Kucharem, známým avantgardním filmařem. Spolu s bratrem Georgem byli jedněmi z těch, kterým 50lanas hru poslala. Podle Mika byla hra "tak hrozně sprostá", že ji přes námitky svého bratra okamžitě poslal Valerii solanas zpět.
  3. Obdiv byl jednostranný. Ve výše zmíněném článku pro Village Voice z roku 1977 nazývá solanas spisy Ti-Grace Atkinson "aušusem a sračkami".

 

 

Podklady:

Famous for 15 Minutes. UltraViolet. 1988, San Diego.

The Life and Death or Andy Warhol. Victor Bockris. 1989; NewYork.

The Films or Andy Warhol. Whitney Museum of American Art. 1994, NewYork.

POPism: The Warho/ '60s. Andy Warhol and Pat Hackett. 1983, NewYork.

Film: Shot Andy Warhol. Reže: Mary Harron. 1996, USA.

Rozhovory s Mikem Kucharem. 1997

VALERIE SOLANAS

SCUM

MANIFESTO

z anglického originálu přeložila a doslov

napsala Alexandra Berková

Slovo o autorce napsala Alena Havlínová

Odpovědná redaktorka Irena Žantovská

Obálka a grafická úprava Petr Palarčík

Vydalo nakladatelství Votobia Praha

jako 95. svazek edice Malá díla

nakladatelství Votobia

vydání

ISBN 80-7220-046-1